Pozitivní výchova neznamená vyhýbat se konfliktům. Právě naopak – konflikt je příležitost k učení. Důležité je, abyste jako dospělý zůstali v roli průvodce, ne protivníka. Vyhněte se hrozbám, které nemůžete splnit, i planým slibům. Místo „Jestli nepůjdeš do koupelny, nepůjdeme zítra na hřiště" zkuste: „Do koupelny půjdeme za pět minut, pak si přečteme pohádku." Nastavte jasný, srozumitelný plán, na který se můžete obě strany spolehnout.
Typickou chybou bývá příliš mnoho oleje. I když se zdá, že přidání většího množství zajistí vláčnost, opak je pravdou – těsto se mastí, špatně drží tvar a při sušení se na povrchu dělají skvrny. Stejně tak pozor na množství soli. Sůl působí jako konzervant, ale ve vysoké koncentraci způsobí, že modelína je křehká a na omak nepříjemná. Držte se poměru půl dílu soli na dva díly mouky.
Nejdůležitější je udržovat pokožku čistou a suchou, ale zároveň nepodráždit ji dalším drhnutím. Na mytí používejte vlažnou vodu a jemný dětský mycí gel bez parfemace, ideálně s neutrálním pH. Vyhněte se žínkám a houbičkám, které mohou odřít jemnou kůži. Po koupeli dítě jemně osušte přikládáním ručníku, nikdy netřete. Na místa s vyrážkou naneste tenkou vrstvu zinkové pasty nebo krému s obsahem dexpanthenolu, které podporují hojení a vytvářejí ochrannou bariéru. Pozor na přípravky s kortikoidy – ty používejte pouze na doporučení lékaře a krátkodobě.
Pozitivní výchova je běh na dlouhou trať. Budete dělat chyby, budete se vracet ke starým návykům. To je v pořádku. Důležité je, abyste si po každém konfliktu řekli, co se vám povedlo a co byste příště změnili. Dítě se učí především tím, co vidí u vás. Když budete sami k sobě laskaví a trpěliví, naučíte to i jeho.
Pokud se vám zdá hmota příliš řídká, přidejte lžíci mouky a důkladně propracujte. Pokud je naopak suchá a trhá se, zapracujte lžičku oleje nebo pár kapek vody. Vždy ale přidávejte po malých dávkách a po každém přídavku hmotu alespoň minutu hněťte. Skladujte v uzavřené dóze nebo v mikrotenovém sáčku, ze kterého vytlačíte vzduch. Takto připravená modelína a barvy vydrží několik týdnů, a to bez zbytečné chemie.
Typickou chybou bývá použití čerstvých, vlhkých listů. Ty se při schnutí kroutí a odpadávají. Před lepením je proto nechte vylisovat – vložte je mezi dva papíry a zatížte knihou na dva dny. Stejně tak kaštany nebo žaludy by měly být suché, jinak plesniví. Pokud chcete vytvořit postavičky z kaštanů, spojte je špejlí nebo párátkem. Před tím do kaštanu udělejte dírku šídlem – ale to udělejte vy, ne dítě, aby nedošlo k poranění.
Nakonec si uvědomte, že rozhodnutí není navždy. I kdybyste si vybrala jednu variantu, může nastat situace, kdy ji nebude možné realizovat. Naučte se tedy vnímat porod jako proces, ne jako zkoušku. Důležité je, abyste po porodu byla v pořádku jak vy, tak miminko. Nechte si prostor pro změnu a nevnímejte případný císařský řez jako osobní selhání – jde o jednu z cest, jak bezpečně přivést dítě na svět. Klíčové je být informovaná, ale zároveň flexibilní.
Důležité je také zvážit možnost tzv. přirozeného porodu po císařském řezu (VBAC). Pokud jste už jednou rodila císařem, není to automaticky důvod k dalšímu zákroku. Riziko ruptury dělohy sice existuje, ale u pečlivě vybraných kandidátek je nízké. Nechte si proto od lékaře vysvětlit konkrétní čísla pro váš případ – na internetu najdete obecné statistiky, ale ty nemusejí odpovídat vaší situaci. Vždy se ptejte na důvody, proč je zrovna váš případ vhodný pro jednu či druhou variantu.
Práce s přírodninami patří mezi nejvděčnější výtvarné techniky, protože materiál je všude kolem nás a většinou za něj nezaplatíte ani korunu. Pro děti do deseti let je důležité, aby si osahaly různé tvary, struktury a vůně. Začněte jednoduchými aktivitami, které nevyžadují speciální nářadí. Stačí vám karton, lepidlo, nůžky a třeba kaštany, listy nebo větvičky. Než začnete, připravte si pracovní plochu, kterou můžete snadno uklidit, a oblečte děti do staršího oblečení.
Pozitivní výchova není o tom, že dítěti dovolíte všechno a ono si sedne na hlavu. Je to způsob, jak dítěti nastavit hranice, aniž byste ho ponižovali nebo zastrašovali. Klíčové je pochopit, co se za jeho chováním skrývá – často je to nenaplněná potřeba, únava, hlad, nebo jen snaha upoutat vaši pozornost. Když toto pochopíte, přestanete řešit projevy a začnete řešit příčiny.
Dalším praktickým krokem je rytmizace a hra se zvuky. Říkejte říkanky, zpívejte písničky, tleskejte do rytmu. Děti, které vnímají rytmus a slabiky, mají později menší problém s rozkládáním slov na hlásky, což je klíčová dovednost pro čtení. Konkrétně: zkoušejte vytleskávat slabiky jmen („Ma-rýn-ka"), vymýšlejte rýmy na běžná slova („kočka – vočka") a nechte dítě vymýšlet slova začínající na stejnou hlásku. Pozor na častou chybu: nenahrazujte tyto hry elektronickými aplikacemi. Dítě potřebuje živý kontakt, vidět výraz tváře a slyšet intonaci. Obrazovka učí jinak a mnohem pasivněji.