Další častý problém je matrace. Tenká matrace do 12 cm se při častém skládání ohne a zdeformuje. Pro valendu, která se rozkládá několikrát týdně, je vhodnější matrace o tloušťce alespoň 14 cm s pevnou základnou, nebo dvě matrace, které se skládají přes sebe. Nikdy nenechávejte matraci složenou pod tlakem delší dobu, jinak si vytvoří trvalý zlom. Před sklopením ji raději sundejte a uložte naplocho.
U valendy počítejte s tím, že na ni lidé sedají, lehají si a často ji mají pokrytou dekami. Světlé odstíny v obýváku vypadají vzdušně, ale u místa na spaní rychle ukážou každé zašpinění. Tmavé barvy zase pohlcují světlo a v menším pokoji mohou působit těžce. Kompromisem jsou střední tóny — šedá, písková, tmavší béžová nebo tlumená zelená. Ty se dobře kombinují s většinou pohovkových látek a zároveň nevyžadují takovou údržbu.
Základem je kombinace dvou zdrojů. Prvním je denní světlo, druhým umělé svícení. Pokud pracovní stůl stojí zády k oknu, na monitor dopadá odraz a oči se rychle unaví. Pokud stojí čelem k oknu, máte protisvětlo a na obrazovce vidíte vlastní siluetu. Ideální je stůl postavit bokem k oknu, aby světlo přicházelo z boku a neoslňovalo. Když to dispozice místnosti nedovolí, použijte závěsy nebo žaluzie a dorovnejte jas umělým světlem.
Tuhost matrace nezávisí jen na tvém spánku, ale i na roštu. Lamelový rošt s prohnutými lamelami potřebuje matraci, která se ohne s ním. Příliš tuhá pěna nebo kapsové pružiny na pružícím roštu vytvoří tvrdý blok a rošt ztratí funkci. Naopak na pevném roštu (desky, tuhé lamely) je měkká matrace k ničemu, protože se nepropadne a tlakové body zůstanou. U šířky 160–180 cm platí, že dvě osoby potřebují buď dvě samostatné matrace 80+80 cm, nebo jednu velkou s oddělenými zónami. Jedna matrace 180 cm pro dva lidi bez zónového dělení znamená, že se každý pohyb přenese na druhého.
Výběr matrace do loftové postele není jen o rozměrech. Loftová postele má často menší ložnou plochu než klasická postel a bývá umístěna výš, což mění způsob, jak na matraci leháte a vstáváte. Pokud zvolíte špatnou tuhost nebo tloušťku, budete se budit s bolestí zad a podestýlka bude klouzat. Základem je změřit vnitřní rozměr rámu a zjistit, jakou výšku matrace konstrukce unese.
Začněte ještě předtím, než botičky vůbec koupíte. Nechte dítě chodit naboso po různých površích – po koberci, po dřevěné podlaze, po bezpečné trávě. Bosá noha se tak učí vnímat tlak, rovnováhu a práci prstů. Právě tyto vjemy pak dítěti pomohou snášet botu jako přirozené pokračování nohy, ne jako cizí předmět. Pokud dítě ještě nechodí samostatně, není kam spěchat, botičky mají smysl až ve chvíli, kdy skutečně stojí a dělá první krůčky venku.