Nakonec si všímejte, zda pes nejí jen určité granule nebo konzervy. Pokud odmítá jen jednu složku, může jít o nechuť, ne o nemoc. Zkuste krmivo vyměnit postupně, během několika dní, a míchejte staré s novým. Náhlá změna stravy způsobuje průjem a pes pak jídlo odmítá ještě víc. Pokud pes nejí ani oblíbenou pochoutku, je čas navštívit veterináře. Ztráta chuti k jídlu trvající déle než dva dny není normální a může signalizovat vážný problém.
Bezpečné cestování se psem není o drahém vybavení. Je o tom, že pes je zajištěný, že má přestávky, vodu a klid a že řidič myslí na něj i na ostatní v autě. Kdo tohle zvládne, tomu se cesta s psím společníkem nestane stresem, ale normální součástí života.
Když štěně do 24 hodin začne znovu přijímat alespoň menší porce, postupně během dvou až tří dnů přejděte zpět na běžné krmivo. Míchejte nové jídlo se starým v poměru, který se každý den posune. Pokud se stav do druhého dne nezlepší, štěně zvrací, má průjem s krví, je apatické nebo má teplotu, volejte veterináře. Tyto příznaky mohou souviset s očkováním jen zdánlivě a je potřeba je řešit odborně, ne čekat doma.
Když pes cukne, není to vzpou
Pes, který přestane jíst z misky, nemusí být nemocný. Často jde o jednoduchý problém s miskou samotnou, s jejím umístěním nebo s tím, co se v ní objevuje. Než začnete řešit zdravotní stav, projděte si základy. Většina psů, kteří odmítají jídlo, reaguje na něco konkrétního v prostředí nebo v materiálu misky.
Pozor také na výšku misky. Velcí psi a psi s dlouhým hřbetem potřebují misku na stojanu, aby nemuseli kroutit krkem. Naopak malá plemena mají jíst z misky na zemi. Pokud pes jí příliš rychle a nadýmá se, pomůže miska s výstupky nebo kámen vložený doprostřed. Nikdy ale nedávejte do misky kovové předměty, které by pes mohl spolknout.
Kromě čištění sledujte celkový stav tlamy. Zdravé dásně jsou růžové a hladké, zuby bez hnědého povlaku. Pokud zvíře slintá, hází hlavou, odmítá tvrdou stravu nebo má jednostranný zápach, jde o signál k návštěvě veterináře. Pravidelná kontrola jednou za rok by měla být samozřejmostí i bez viditelných potíží. U malých plemen a koček se doporučuje kontrola dvakrát ročně, protože mají k onemocnění dásní větší sklony.
Prvním krokem je naučit štěně, že odměna přichází, když má všechny čtyři tlapy na zemi. Postavte se k vnitřním dveřím, položte ruku na kliku a pokud štěně vyskočí, ruku sundejte a beze slova se otočte. Když zůstane stát nebo sedí, kliku zmáčkněte, ale dveře neotevírejte. Teprve když zůstane klidné i po zmáčknutí, dveře pootevřete. Tento sled opakujte mnohokrát denně, vždy jen dvě až tři minuty. Štěně se učí, že pohyb kliky předpovídá odměnu jen tehdy, když nepodniká nic.
Nejčastějším viníkem bývá hluboká miska s úzkým dnem. Pes do ní strká čumák, tlak vzduchu mu tlačí do nosu a jídlo se hromadí v rozích, kam se nedostane jazykem. Řešením je mělká miska se širokým dnem, ideálně z nerezové oceli nebo keramiky. Plastové misky časem získávají mikroskopické praskliny, v nichž se usazují bakterie a tuky. Pes to cítí dřív než vy. Pokud miska zapáchá i po umytí, vyměňte ji.
Typickou chybou je otevírat dveře, když pes právě kňučí, protože tím kňučení odměníte. Další chybou je opakovat povel stále dokola. Pes se učí podle okamžiku, kdy se dveře pohnou, ne podle toho, kolikrát jste něco řekli. Místo povelu proto používejte ticho a jasný pohyb ruky. Pokud štěně selže, zmenšete náročnost: zavřete dveře, couvněte o krok a zkuste to znovu. Selhání není důvod k trestu, ale informace, že další krok byl příliš velký.
Vytrvejte alespoň několik týdnů a počítejte s tím, že pokrok nebude rovnoměrný. Některé dny budou klidné, jiné plné skákání. Důležité je, aby každé otevření dveří bylo odměnou za klid, ne za vzrušení. Když se štěně naučí čekat, získáte bezpečnější odcházení, méně tahání na vodítku a klidnější start každé procházky.
Štěně, které u dveří skáče, kňučí a vrhá se ven, není neposlušné. Jen ještě neví, co se po něm chce. Většina psů se vzruší, protože odchod ven je pro ně největší odměna dne. Klid u dveří se proto neučí zákazem, ale tím, že se otevření dveří stane odměnou za klid. Začněte uvnitř bytu, kde je méně podnětů, a teprve potom přidejte skutečné dveře a venkovní ruch.
Klid u dveří se buduje po vrstvách, ne silou Když zvládne vnitřní dveře, přejděte k těm vstupním. Přidejte obojek a vodítko, ale nejprve je noste jen tak po bytě, aby se z nich nestal signál blížícího se vzrušení. Potom vezměte vodítko, jděte ke dveřím a štěně odměňte za to, že stojí vedle vás. Teprve pak sáhněte na kliku. Pokud se napne, zavřete dveře a chvíli počkejte. Nikdy neotvírejte, dokud je pes v pohybu nebo tlačí do dveří. I malé pootevření je pro psa odměna, takže ho používejte jen jako potvrzení klidu, ne jako útěk ven.