Než cokoli nasadíte, zkontrolujte, zda kapky nejsou určeny výhradně pro kočky nebo pro jinou váhovou kategorii. Řada majitelů aplikuje kapky pro velkého psa na malé plemeno s tím, že „se to rozředí". Opak je pravdou – předávkování hrozí právě u malých psů. Stejně tak obojek určený pro psa nad 20 kg nesmí nosit štěně vážící 5 kg. Pokud pes váží méně, než je dolní hranice na obalu, kombinaci nezkoušejte vůbec.
Typickou chybou je cukání vodítkem směrem nahoru nebo dozadu. Tím psa jen zvedáte a povzbuzujete ho k dalšímu pohybu. Další častou chybou je mluvení. Pokud na psa mluvíte, když skáče, dáváte mu přesně tu pozornost, kterou si vyžaduje. Mlčte, dokud nemá všechny tlapy na zemi. Teprve pak použijte klidný povel a odměnu. Stejně tak nepomáhá, když pes skáče na cizí lidi a vy ho odtahujete za sebou. Raději ho zastavte dřív, než se dostane do kontaktu.
Kde lidé chybují nejčastěNezapomínejte na vlastní klid. Pes čte vaše napětí. Pokud sami nejste v pohodě, těžko ho naučíte, že samota je bezpečná. Buďte důslední, trpěliví a nechte psa zvykat si postupně. Vyhnete se tak dlouhým měsícům zbytečného trápení.
Klíčová je gradace. Pokud pes zvládne deset minut v klidu, nepřeskakujte rovnou na hodinu. Vracejte se dřív, než začne panikařit. Když začne výt, prodleva byla příliš dlouhá a je potřeba vrátit se o krok zpět. Někteří psi potřebují týdny, jiní měsíce. Netlačte na tempo.
Klíčové je místo, kam se nikdo neplete Vyhraďte pro zvíře jedno místo, kde ho nikdo nebude rušit. Nemusí to být drahá bouda. Stačí pelíšek v rohu, kam nevede hlavní cesta přes byt, nebo vyvýšené lehátko u okna pro kočku. Důležité je, aby místo mělo dvě strany kryté — zvíře tak vidí, co se děje, ale cítí se v bezpečí. Nikdy pelíšek neumisťujte vedle pračky, reproduktoru nebo přímo u dveří, které se pořád otevírají. Stejně tak nefunguje dát kočce pelíšek na zem doprostřed obýváku, kde se každý večer hraje na playstation.
Venkovní kočka, kotě a kočka v domácnosti s dět
Začněte tím, že zmapujete, kolik hodin denně zvíře skutečně spí. Dospělý pes potřebuje zhruba dvanáct až čtrnáct hodin spánku, štěně i dvacet. Kočka spí klidně patnáct hodin, ale musí to být spánek v bezpečí, ne podřimování v pozoru. Pokud má domácnost neustálý provoz, televizi, návštěvy a děti pobíhající kolem pelíšku, zvíře nikdy nevstoupí do hluboké fáze spánku. Poznáte to podle toho, že je ráno unavené, přecitlivělé na zvuky a večer má záchvaty energie.
Odchod musí být nudný, návrat taky Nejčastější chyba je teatrální loučení. Dlouhé hladění, uklidňování a smutný hlas psovi říkají, že se děje něco zlého. Stejně škodí nadšené vítání po návratu. Cílem je, aby odchod i příchod byly naprosto všední. Vezměte klíče, ale neodejděte. Nazujte boty, pak si sedněte k televizi. Tyto krátké „falešné odchody" opakujte několikrát denně, dokud pes nepřestane reagovat. Teprve pak prodlužujte dobu, kdy jste skutečně za dveřmi – nejdřív pár sekund, postupně minuty.
Duševní hygiena není pro zvířata žádná módní přísada. Pes i kočka potřebují předvídatelný rytmus dne, dostatek spánku a možnost volby. Když tohle chybí, začnou se objevovat problémy, které lidé často řeší jako "zlobení" nebo "nemoc": okusování nábytku, močení mimo záchod, kňučení, přehnané olizování tlapek, agresivita u jídla nebo apatie. Většina z toho není vzdor, ale přetížený nervový systém.
Pes, který štěká, vyje nebo ničí byt, když zůstane sám, často netrpí vzdorem, ale skutečnou úzkostí. Rozdíl je zásadní: trest problém prohloubí, protože strach se tím jen potvrdí. Prvním krokem není řešit následky, ale rozpoznat spouštěče. Všímejte si, kdy pes začíná být neklidný. U některých začíná už ve chvíli, kdy berete klíče nebo nazouváte boty. To je signál, že problém začíná dřív než odchodem.
Když se objeví změna chování — přestane jíst, přestane se mýt, vyhýbá se kontaktu — jděte nejdřív k veterináři. Bolest zubů, kloubů nebo močových cest vypadá jako psychický problém. Teprve když je zdraví v pořádku, má smysl řešit prostředí. Duševní hygiena není o tom dát zvířeti vše, co si zamane. Je o tom dát mu klid, řád a možnost volby. Pak se pes i kočka chovají vyrovnaně, aniž byste museli cokoli řešit křikem.
Typické chyby, které lidé dělají: trestají zvíře za to, že se bojí. Pes, který se třese při bouřce, nedostane lekci, ale úkryt. Kočka, která močí na postel, nepotřebuje křik, ale kontrolu u veterináře a klidnější zázemí. Další chybou je neustálé mazlení v momentě, kdy zvíře dává jasně najevo, že chce být samo. Respektovat odstup je součást hygieny, ne odměna. A třetí chyba: pořizovat další zvíře jako "společníka" pro psychiku. Někdy to pomůže, jindy vznikne válka o teritorium.