U dveří zvažte, zda mají být plné, nebo posuvné. Posuvné dveře neubírají prostor před skříní, ale potřebují přesnou kolejnici a rovnou podlahu. Výklopné dveře jsou levnější na mechaniku, ovšem v úzké chodbě se před ně musí vejít člověk. Pokud je před stěnou méně než 80 cm volné podlahy, jsou posuvné dveře prakticky nutností.
Plastová okna v bytě fungují spolehlivě jen do chvíle, než se objeví první netěsnost. Ta se neprojeví vždy průvanem. Častěji ji poznáte podle oroseného skla v rohu, vyšší spotřeby na vytápění, prachu na parapetu nebo zvuků z ulice, které dřív nebyly slyšet. Těsnění, kování a mikroventilace spolu úzce souvisí, a pokud se jedna část zanedbá, ostatní přestanou plnit svou funkci.
Průtok se udává v metrech krychlových za hodinu. Pro běžnou panelákovou kuchyni do deseti metrů čtverečních stačí hodnota kolem tří set, u větší kuchyně nebo častého smažení volte vyšší. Pozor ale na údaj „maximální průtok" – bývá měřený bez potrubí a filtrů. Reálný výkon je vždy nižší, zvlášť když potrubí vede dlouhou cestou, má mnoho kolen nebo je zúžené. Hlučnost se uvádí v decibelech a roste s výkonem. Klidnější chod poznáte podle toho, že výrobce udává hlučnost při konkrétním stupni, ne jen jednu nejnižší hodnotu. Zkuste si digestoř v prodejně pustit, pokud to jde, a porovnejte druhý a třetí stupeň.
Od hrubé skříně k sestavě na míru Rozdíl mezi obyčejnou skříní a stěnou na míru je v tom, že stěna využívá celou výšku až ke stropu a vyplní i rohy. Korpus se proto navrhuje po jednotlivých polích: jedno na dlouhé oblečení, jedno s policemi na boty, jedno se zásuvkami na drobnosti. Počítejte s tím, že police na boty mají rozestup kolem 20 cm, na kabelky a klobouky 30 cm. Zásuvky umisťujte do výšky pasu, ne k podlaze – jinak se k nim budete ohýbat při každém odchodu.
Netěsnosti jsou tichý žrout. Kapající kohoutek nebo prosakující spojení hadice spotřebuje za měsíc i několik desítek litrů. Zkontrolujte těsnění, dosedací plochy a hadici proti světlu – drobné praskliny se prozradí. U pákových baterií bývá na vině opotřebená keramická kartuše, jejíž výměna je otázka chvíle. Stejně tak zkontrolujte splachovadlo: nastavené na plnou nádrž při každém použití zbytečně plýtvá, dvoutlačítkové nebo nastavitelné splachování sníží objem na polovinu.
Termostatická baterie pomáhá jinak: nastavíte teplotu předem a nemusíte míchat studenou a teplou. Odpadá čekání, než voda dosáhne správné teploty, a s ním i litry odtékající do kanálu. Pokud máte bojler daleko od koupelny, řešením je sbírat studenou vodu do vědra a použít ji na splachování nebo zalévání. Rozhodně ji nenechávejte bez užitku odtéct.
Materiál volte podle vlhkosti a zátěže. Do předsíně, kde se nosí mokré boty a sněhem promočené bundy, se hodí laminovaná deska s uzavřenou hranou, případně lakovaná MDF. Dýha je krásná, ale v proměnlivé vlhkosti pracuje. Podlahu pod stěnou chraňte soklem z plastu nebo hliníku, ne z nasákavé dřevotřísky – ta po pár zimách nabobtná a rozpadne se.
Hloubka je první rozhodnutí, které určí, co všechno stěna pojme. Pro zavěšené oblečení potřebujete vnitřní hloubku alespoň 55 cm, u kabátů s ramínky spíš 60 cm. Pokud je chodba úzká a na takovou hloubku není místo, volte kombinaci: mělká skříň na boty a doplňky plus věšák s lavicí. Nasilné vtěsnání hluboké skříně do úzké chodby je nejčastější chyba – výsledkem je stěna, která brání průchodu a stejně nepojme kabáty.
Zásadní je i to, co děláte před sprchou a po ní. Předohřátí vody v trubkách neurychlíte tím, že pustíte plný proud – teplá voda přiteče za stejnou dobu při slabším toku a spotřebuje se jí méně. Během mytí vlasů nebo holení vodu zavírejte, ne jen ztlumte. Pokud sprchu používáte k ohřevu koupelny, je to nejdražší topení, jaké existuje – větrejte a topte jinak. A pozor na mýtus, že sprcha je vždy úspornější než vana: krátká sprcha ano, ale dvacetiminutová sprcha s plným proudem předčí i napuštěnou vanu.
Před montáží si na zemi vymezte půdorys stěny páskou a projděte se kolem. Zjistíte, jestli při otevírání vchodových dveří zbývá místo na otočení, jestli nepřekáží vypínač a jestli se dají otevřít dveře do další místnosti. Teprve potom zadejte výrobu. Ušetříte tak nejdražší chybu celého projektu – sestavu, která se do předsíně nevejde nebo se v ní nedá pohodlně pohybovat.
Předsíňová stěna na míru vzniká až po změření konkrétního prostoru, ne podle katalogu. Než začnete cokoli objednávat, změřte šířku, výšku i hloubku výklenu ve třech bodech – u podlahy, uprostřed a u stropu. V panelákových bytech se tyto rozměry běžně liší o dva až čtyři centimetry, což u hotové sestavy znamená buď vrzající dveře, nebo nevzhlednou mezeru vyplněnou lištou.