Začni tím, že si úkol rozložíš na viditelné a neviditelné části. Viditelné je psaní kódu a testů. Neviditelné je orientace v repozitáři, hledání souvislostí, konzultace s kolegy, čekání na review, opakované spouštění testů, ladění prostředí a domlouvání závislostí. U každé neviditelné položky si polož otázku: kolikrát se to už v podobném úkolu protáhlo? Odpověď je tvůj odhad. Nepoužívej pocit, použij vlastní historii. Záznamy o předchozích úkolech jsou spolehlivější než dojem z dneška.
Jak mluvit o nejistotě, aniž byste zněli nejist
Portfolio je důležitější než životopis. životopis řekne, kde jste studovali, ale kód ukáže, jak přemýšlíte. Věnujte pozornost čitelnosti: konzistentní názvy, krátké funkce, žádné zbytečné komentáře. Přidejte README, kde jednoduše popíšete, co projekt dělá a jak ho spustit. Pokud projekt obsahuje testy, máte výhodu. Testy nejsou formalita, ale signál, že berete kvalitu vážně. Na pohovoru se nebojte přiznat, že něčemu nerozumíte. Lhaní se rychle odhalí a je to horší než neznalost.
Než začnete mluvit o datu, zjistěte, co klient skutečně potřebuje. Často nejde o přesný den, ale o to, aby něco stihl dřív než jeho vlastní zákazník, aby se vešel do rozpočtového cyklu, nebo aby měl čas na testování. Když znáte ten skutečný důvod, můžete nabídnout varianty: dodat menší funkční celek dřív a zbytek později. Tím se vyhnete buď planému slibu, nebo zbytečnému odmítnutí.
Časté chyby mají společné jméno: „any" a tvrzení typu. Když napíšete „něco as SomeType", jen tím překladateli řeknete, ať věří, že data mají tvar, který nemají. Kontrola projde a chyba se objeví až v provozu. Stejně zrádné je ignorovat návratové hodnoty funkcí, které mohou vrátit null. Řešení není složité: vždy pracujte s možností, že hodnota chybí. Pomůže volitelný řetězec „?.", výchozí hodnota přes „??" a úzké typy místo širokých. Místo „string" použijte konkrétní unijní typ, pokud znáte povolené hodnoty.
Po nástupu do první práce se vyhněte dvěma extrémům. Prvním je tichost – když něčemu nerozumíte, zeptejte se, ale nejdřív zkuste hledat sami. Druhým je přehnaná sebedůvěra – nepushujte do hlavní větve kód, kterému nerozumí celý tým. Naučte se číst cizí kód a respektovat konvence projektu. Ptejte se na code review, ale neobhajujte každý řádek. První měsíce jsou o učení, ne o dokazování. Pokud vám někdo dá zpětnou vazbu, zapracujte ji a příště ukažte posun. Práce vývojáře je maraton, ne sprint.
Typická chyba je sbírat certifikáty bez schopnosti je použít. Certifikát sám o sobě nestačí, pokud neumíš popsat, jak bys postupoval při testování nové funkce. Stejně tak nestačí jen sledovat videa. Praxe se nahrazuje tím, že něco skutečně uděláš a výsledek doložíš. Vyhni se také tomu, že do životopisu napíšeš „znalost testování", ale nedokážeš u pohovoru říct jediný konkrétní příklad.
Typická chyba je komunikovat odhad jako jedno číslo. Mnohem poctivější je říct rozsah: „S velkou pravděpodobností to bude v tomto týdnu, nejpozději do konce příštího." Rozsah dává klientovi prostor plánovat a vám prostor dýchat. Nikdy ale nerozšiřujte rozsah jen proto, abyste měli klid. Když se vejdete do spodní hranice, řekněte to. Důvěra se buduje hlavně na tom, že se trefujete do toho, co jste sami slíbili.
První práce v IT nezačíná pohovorem, ale už přípravou. Firmy nečekají hotového odborníka, ale člověka, který umí přemýšlet a dotáhnout věci do konce. Pokud se ucházíte o juniorskou pozici, musíte prokázat, že zvládnete základní nástroje a nejste ztracení, když něco nefunguje. Zaměřte se na jeden jazyk a jeden framework. Kombinace „umím trochu od všeho" působí nejistě. Lepší je mít na GitHubu tři menší projekty, které jste sami napsali, než deset rozcviček z kurzů. U každého projektu mějte v hlavě, proč jste zvolili dané řešení a co byste dnes udělali jinak.
Naučte se odmítnout termín, o kterém víte, že je nesmyslný. Věta „tohle v tomto termínu nestihneme" je profesionální odpověď, ne slabost. Doplňte ji tím, co stihnout lze: co je nejmenší hodnota, kterou dokážete dodat včas. Klient většinou ocení jasné „ne" s alternativou víc než zdvořilé „uvidíme". Poslední pravidlo: co jste slíbili, zapište. Ústní dohoda se v hlavách obou stran mění a zápis je jediná obrana proti tomu, aby se z odhadu stal spor.
Před pohovorem si zjistěte, na čem firma pracuje. Nejde o to znát všechny detaily, ale mít kontext. Připravte si dvě až tři otázky, které se týkají náplně práce, týmu nebo používaných technologií. Otázky na benefity a dovolenou nechte na později. Během rozhovoru mluvte konkrétně: „použil jsem relační databázi, protože data byla strukturovaná" místo „umím databáze". Pokud dostanete zpětnou vazbu, berte ji jako nástroj, ne jako útok. Odmítnutí není konec, ale informace, co zlepšit.