Nejprve pohovku odsuňte od zdi alespoň o půl metru. Potřebujete místo nejen na rozložení, ale i na to, abyste mohli kolem ní obcházet. Podívejte se pod sedák nebo na boky, jestli tam není páka, popruh nebo plastový jazýček. U některých modelů se rozklad spouští zvednutím sedáku, u jiných stačí zatáhnout za úchyt pod předním okrajem. Pokud nic nenajdete, prohlédněte zadní stranu opěradla – tam bývá západka skrytá nejčastěji.
Typická chyba je nechat pohovku rozloženou natrvalo. Pružiny a pěna si zvyknou na stlačený stav a po složení už sedák nedrží tvar. Stejně škodí i opak: rozkládat jen kvůli tomu, aby se ukázalo, že to jde. Mechanika má cykly, ne hodiny. Další častá chyba je tahat pohovku za opěradlo, když je potřeba s ní pohnout. Opěradlo není rukojeť, i když tak vypadá.
Jak se liší denní používání a údržba Čalouněný nábytek je příjemnější pro dlouhé sezení, ale každodenní používání se podepisuje na látce. Prach a drobky se dostanou do štěrbin, proto vysávejte s nástavcem na čalounění alespoň jednou týdně. Skvrny řešte hned, dokud nezaschnou – nejdřív vyzkoušejte čistou vodu, pak prostředek na daný typ látky. Nikdy netřete příliš mokrým hadrem, voda může protéci do výplně a způsobit plíseň. U kožených nebo ekokožených povrchů stačí vlhký hadr a občasné ošetření kondicionérem. U látkových potahů, které lze sundat, perte podle etikety, obvykle na 30–40 °C a bez aviváže, která ničí vlákna.
Ideální je nechat za pohovkou průchod alespoň 60 cm, aby se dalo projít i s plným košem. Pokud je prostor menší, přisuňte pohovku k podlaze na hranici zón a spoje řešte jinak. Důležitá je výška: nízká pohovka dělí prostor méně, vysoká s opěrkami výrazněji. Do malého bytu se hodí spíš nízká a podlouhlá, do velkého otevřeného prostoru naopak vyšší model s výraznými boky.
Skvrny řešte hned, dokud jsou čerstvé. Tekutinu vždy nejprve přitlačte hadrem, nikdy neroztírejte. Tukové skvrny na textilu posypte kukuřičným škrobem nebo jedlou sodou, nechte půl hodiny působit a vysajte. Nikdy nepoužívejte horkou vodu na bílkovinné skvrny, jako je krev nebo mléko – srazí se a zafixují. Vyhněte se také octu na přírodním vlákně, může poškodit barvu. Po každém čištění nechte nábytek důkladně uschnout mimo přímé slunce a zdroj tepla, aby potah nevybledl a nezkroutil se.
Suché čištění nejdřív, mokré až potom U většiny potahů začněte vysavačem s měkkým kartáčem. Vysajte celou plochu, včetně štěrbin mezi sedákem a opěradlem, kde se drží prach a drobky. Teprve pak řešte skvrny. U textilních potahů, jako je bavlna, len nebo polyester, namíchejte vlažnou vodu s několika kapkami prostředku na nádobí. Pěnu naneste houbičkou, nechte působit a setřete čistým hadrem namočeným v čisté vodě. Nakonec vysušte ručníkem a nechte větrat. Nikdy nepoužívejte příliš mokrý hadr – vlhkost, která prosákne do výplně, tam zůstane a způsobí plíseň a zápach.
Velur, samet a mikroplyš čistěte výhradně suchou cestou. Použijte měkký kartáč nebo gumovou rukavici a látku jimi pročesejte proti směru vlasu. Skvrny řešte pěnou na suché čištění, kterou necháte zaschnout a potom vysajete. Voda tyto materiály slepí, vytvoří mapy a často i trvalé šmouhy. U vlněných potahů se vyhněte třeni za mokra – vlna se plstí. Vlnu čistěte jemným kartáčem a sypkým prostředkem, který po vsáknutí vysajete.
Sušení je stejně důležité jako praní. V sušičce nastavte vyšší teplotu, pokud to materiál umožňuje, a sušte do úplného vyschnutí. Potah, který zůstane vlhký, je ideální živnou půdou pro plísně a roztoče se do něj vrátí během několika dní. Na vzduchu sušte venku jen tehdy, když není pylová sezóna, jinak se na vlákna zachytí pyl a celé praní bylo zbytečné. V zimě můžete potah na hodinu vložit do mrazničky, mráz část roztočů zahubí, ale nenahrazuje praní.
U kůže a koženky nepoužívejte univerzální čisticí prostředky ani alkohol. Stačí vlažná voda s kapkou neutrálního mýdla a měkký hadr. Po vyčištění kůži ošetřete kondicionérem, jinak vyschne a popraská. Koženku otírejte pouze vlhkým hadrem, nikdy ji nedrhněte. Nejčastější chyba je příliš mnoho vody a silné tření – obojí naruší povrchovou vrstvu a vzniknou šedé mapy, které už nelze odstranit.
Než na čalounění pustíte jakýkoli prostředek, zjistěte, z čeho je potah. Podívejte se na štítek zespodu sedáku nebo na zadní stranu opěradla, kde bývá symbol složení. Bavlna a len snášejí vodu i mýdlo, polyester a směsová tkanina snesou téměř cokoli, ale velur, samet a mikroplyš vyžadují suchý přístup. Hedvábí, viskóza a některé vlněné potahy nesnášejí vlhko vůbec. Když štítek chybí, udělejte test na málo viditelném místě – nejlépe na spodní straně područky. Naneste trochu roztoku, nechte pět minut působit a otřete bílým hadrem. Pokud se barva přenese nebo se látka ohne, metodu nepoužívejte.