Pokud jde o vznik, klíčovým faktorem je počáteční hmotnost hvězdy. Hvězdy s hmotností mezi osmi a dvaceti hmotnostmi Slunce obvykle skončí jako neutronové hvězdy. Lehčí hvězdy vytvoří bílé trpaslíky, těžší se zhroutí do černé díry. Během kolapsu se jádro smrští z rozměru tisíců kilometrů na desítky kilometrů. Tento proces je doprovázen emisí neutrin, která odnášejí většinu energie. Právě neutrina byla detekována při supernově 1987A a potvrdila teoretické modely. Chybou při studiu je ignorovat roli neutrin – bez nich by nebylo možné vysvětlit, proč hvězda neskončí jako černá díra.
Sluneční skvrny jsou nejviditelnějším projevem sluneční aktivity. Vznikají v místech, kde silné magnetické pole brzdí proudění plazmatu, a proto je zde povrch chladnější než okolí. Teplotní rozdíl činí zhruba 1500 stupňů Celsia, což stačí k tomu, aby skvrna v dalekohledu vypadala jako tmavá skvrna na jasném disku. Pozorovat je můžete i bez drahé techniky, pokud dodržíte několik zásad.
Pro pozorování si vyberte dobu, kdy je Slunce dostatečně vysoko, ale ne v oparu u obzoru. Vhodné jsou ranní nebo odpolední hodiny, nikdy ne poledne v létě, kdy je vzduch nejvíce rozhicovaný. Kreslete si polohu skvrn do předtištěného disku nebo foťte přes promítací stínítko. Typická chyba je používat starý filtr, který může mít mikroskopické praskliny. Další častou chybou je domněnka, že když je zataženo, lze se dívat bez filtru. Ani tenká oblačnost neochrání oko před infračerveným zářením.
Zvláštní kapitolou jsou filtry na snížení chromatické vady u refraktorů. Pomohou, ale jen částečně a za cenu mírného žlutého nádechu. U malých průměrů je často lepší koupit kvalitnější okulár než řešit vadu filtrem. Stejně tak polarizační filtr pomůže při pozorování Měsíce, ale na planety nemá význam.
Bez jakéhokoli vybavení uvidíte tisíce hvězd, ale také mnohem zajímavější věci. Mléčná dráha je viditelná jako mlhavý pás jen z opravdu tmavého místa. Planety jako Venuše, Jupiter nebo Saturn vypadají jako velmi jasné body, které se vůči hvězdám pomalu pohybují. Jupiter často doprovázejí čtyři měsíce, které při dobrém zraku rozeznáte jako malé tečky. Perseidy a další meteorické roje vám na obloze proletí několikrát za hodinu, pokud je zrovna jejich období.
Filtr pro vizuální pozorování není univerzální pomůcka, která zlepší všechno. Každý typ filtru řeší konkrétní problém a jinde může škodit. Než nějaký koupíte, ujasněte si, co vlastně chcete pozorovat: slabé mlhoviny, planetární detaily, nebo třeba jen snížit oslnění Měsícem. Podle toho se rozhoduje, který filtr má smysl nosit v kufříku a který zůstane ležet.
Měsíc je nejvděčnější cíl pro první astrofotografii. Je dostatečně velký, výrazně jasný a najdete ho i z města. Přesto většina prvních pokusů s mobilem skončí jako bílá rozmazaná skvrna. Důvodem nebývá špatný telefon, ale způsob, jakým ho použijete. Tři věci rozhodují o výsledku: zaostření, stabilita a správná expozice. Všechny se dají zvládnout i s běžným mobilem bez drahého vybavení.
Skvrny mají typickou strukturu: tmavší jádro neboli umbru a světlejší obklopující penumbru. Čím větší a složitější je magnetická konfigurace, tím vyšší je pravděpodobnost erupcí a výronů koronální hmoty. Ty mohou narušit satelitní komunikaci, navigaci i přenos elektřiny. Sledování skvrn tedy není jen koníček, ale i praktická předpověď kosmického počasí.
Než filtr koupíte, zkuste si ho půjčit od někoho ve vaší pozorovací skupině. Většina filtrů se prodává v závitech 1,25" nebo 2", a pokud máte okuláry s různými závity, potřebujete redukci. Nekupujte filtr dřív, než víte, jaký průměr okuláru skutečně používáte. A pamatujte, že filtr nikdy nenahradí tmavou oblohu a kvalitní optiku. Je to jen nástroj, který pomůže vytáhnout to, co už v obraze je.
Nejprve zapomeňte na digitální zoom. Přiblížení výřezem zmenšuje obraz a přidává šum. Měsíc je malý, ale dost jasný na to, aby stačilo optické přiblížení – pokud ho telefon nemá, použijte malý triedr nebo dalekohled před objektivem. Telefon pak přiložte k okuláru tak, aby byl měsíční kotouč uprostřed. Chce to trpělivost, ale funguje to lépe než jakékoli softwarové zvětšování.
Co skvrny prozrazují o Slunci Počet a rozložení skvrn se mění v jedenáctiletém cyklu. V minimu jich je málo, v maximu jich bývají desítky. Z dlouhodobých záznamů vyplývá, že magnetické pole Slunce se během cyklu překlápí a skvrny slouží jako jeho viditelný indikátor. Sledováním jejich pohybu přes disk lze také změřit dobu rotace Slunce – na rovníku trvá asi 24 dní, u pólů až 30 dní. To potvrzuje, že Slunce není pevné těleso, ale plynná koule.
