Teenageři často chtějí postel vyšší, protože pod ní vznikne místo na úložné boxy nebo si postel spojují s pocitem dospělosti. Jenže právě tady vzniká typická chyba: rodiče koupí vysokou postel a zapomenou na to, že teenager roste do výšky, ale ne do délky nohou. Optimální výška pro teenagera je taková, aby se po usednutí nemusel podpírat rukama a aby měl chodidla na zemi. Obvykle to bývá 45 až 55 cm. Pokud je postel vyšší, musí mít pevný stupínek, který nesklouzne. Stupínek z hrnečku nebo vratká stolička je častý zdroj úrazů, zejména v noci.
Prostor pod postelí je v mnoha bytech největší nevyužitá plocha. Jenže ho nelze zaplnit bezhlavě. Než začnete cokoli kupovat nebo vyrábět, změřte si výšku od podlahy k rámu postele. U běžné postele zbývá 15 až 25 cm, u vyšších rámů i přes 30 cm. Podle toho se odvíjí, co se tam vejde a jaký typ úložného řešení má smysl. Zároveň zkontrolujte, jestli pod postelí nevedou kabely, zda se neotevírá topení a jestli není podlaha studená od nevytápěného sklepa — vlhkost je tam častější, než se zdá.
U úzkých místností platí, že výška stolku by měla být stejná nebo mírně nižší než výška sedací plochy pohovky. Příliš vysoký stolek působí v úzkém prostoru těžkopádně a překáží při vstávání. Hloubka je důležitější než šířka: hluboký stolek zabírá drahocennou podlahu ve směru, kterým se pohybujete. Praktická hloubka se obvykle pohybuje mezi 40 a 50 cm, u velmi úzkých obýváků i méně. Délka by neměla přesáhnout dvě třetiny délky pohovky, jinak vzniká dojem, že nábytek na sebe tlačí.
U posuvných a patrových postelí platí dvojnásobná opatrnost. Horní lůžko by mělo mít zábranu alespoň do poloviny délky a dostatečně vysokou, aby dítě nevypadlo při převrácení. Dolní lůžko nesmí být tak nízko, aby se dítě při vstávání praštilo do hlavy o hranu horní postele. Mezi matrací horního a spodního lůžka nechte alespoň 75 cm, jinak se v dolním prostoru nedá sedět. Zároveň nezapomeňte, že výška postele se mění i podle tloušťky matrace – nová matrace může všechno posunout o několik centimetrů.
Když dítě roste, výška postele roste s ním Mezi šestým a desátým rokem se optimální výška horní hrany matrace pohybuje kolem 35 až 45 cm. V této fázi už dítě zvládne usednout s nohama na zemi nebo na stupínku, ale stále platí, že by nemělo muset při nastupování šplhat jako na horolezeckou stěnu. Praktický test je jednoduchý: postavte dítě zády k posteli, ať ohne koleno a zkusí si sednout. Pokud musí zvedat nohu výš než do pasu, je postel moc vysoká. Pokud naopak sedí a chodidla má celou plochou na zemi, je to akorát. U nižších dětí raději zvolte postel s výškově nastavitelnou roštovou deskou, ta se dá povytáhnout během pár minut.
U dětí zhruba do šesti let by měla být horní hrana matrace nízko, obvykle ve výšce 25 až 35 cm od podlahy. V tomto období je klíčové, aby dítě při případném pádu nespadlo z velké výšky, ale hlavně aby se samo dostalo nohama na zem. Pokud postel stojí na nízkých nožičkách nebo je to jen matrace na roštu, dítě se učí samostatnosti a rodič nemusí každou noc řešit, že se někde zaseklo. Pozor na postele s vysokými boky – vypadají bezpečně, ale dětem brání v plynulém výstupu a často vedou k tomu, že se dítě plazí přes čelo postele.
Před koupí si doma vyznačte lepicí páskou půdorys stolku na podlahu. Projděte se kolem, zkuste si sednout na pohovku a předstírejte běžný pohyb. Zjistíte, zda vám stolek nepřekáží při vstávání nebo zda neblokuje zásuvku. Pokud ano, hledejte menší variantu, případně dvě malé stolečky, které lze kdykoli odsunout. S jedním úzkým stolkem v úzkém obýváku je vždy lepší začít menší a případně později vyměnit, než kupovat velký kus a litovat.
Po složení zpět nezapomeňte na látku. Prach a drobky v záhybech způsobují, že se pohovka příště rozkládá hůř. Vysávejte štěrbinovou tryskou podél pantů a jednou za čas zkontrolujte, zda se v mechanismu nehromadí vlasy nebo chlupy. U látkových potahů se vyplatí používat napínací prostěradlo, které se při rozkládání neposouvá. Kovové části občas promněte suchým hadrem, ale vyhněte se olejům, které na sebe lepí prach.
Výška postele se neřeší jen kvůli tomu, aby se dítě pohodlně vysoukalo nahoru. Špatně zvolená výška ovlivňuje, jak často bude vstávat v noci, jestli si samo ustlepe, jestli si při usednutí narazí paty o rám, a u teenagerů i to, zda se do postele vejde s notebookem a sluchátky tak, aby se pořád nehroutil do matrace. Rozhodující není věk sám o sobě, ale aktuální výška postavy, délka nohou a schopnost dítěte bezpečně nastupovat a sestupovat.