Druhá věc: rozlišení a citlivost. Webb dokáže zachytit objekty, které jsou mnohem slabší než ty, jež viděl Hubble. U hlubokého pole ve směru souhvězdí Létající ryby šlo o expozici v řádu desítek hodin. Pokud si chcete něco vyzkoušet sami, porovnejte stejnou oblast na starších a nových datech. Uvidíte galaxie, které dřív splývaly s pozadím. Pozor na to, že mnohé z nich jsou gravitačně čočkované – jejich obraz je zdeformovaný do oblouků.
Praktický tip: připravte si plán na celou noc. Rozdělte si ji na tři části – večer, půlnoc a ráno. Večer se zaměřte na objekty na západě, které brzy zapadnou. O půlnoci pozorujte objekty vysoko nad hlavou. Ráno využijte objekty na východě, které před svítáním vycházejí. Nezapomeňte, že souhvězdí se během noci otáčejí kolem Polárky. To je výhoda pro orientaci – Polárka zůstává na místě, zatímco ostatní hvězdy se kolem ní otáčejí proti směru hodinových ručiček.
Typická chyba je, že děti chtějí mít všechny planety stejně velké. Vysvětlete jim, že Jupiter je mnohokrát větší než Země, ale zároveň že skutečné rozměry nelze v modelu dodržet. Další častou chybou je příliš těžká modelína, která se na špejli ohne. Použijte lehčí těsto nebo polystyrenové kuličky potažené modelínou. Také si dejte pozor na příliš dlouhé špejle – model pak padá. Stačí kratší, aby planety držely ve vzduchu.
Během jediné noci se hvězdná obloha výrazně mění. Není to jen zdánlivý pohyb hvězd od východu na západ. Mění se i viditelnost souhvězdí, poloha Měsíce, jas planet a dokonce i počet slabých hvězd, které dokážete spatřit. Pokud chcete pozorovat oblohu systematicky, je dobré vědět, co se vlastně děje a jak to ovlivní vaše pozorování.
Postupujte po krocích. Nejprve postavte Slunce a Zemi, pak přidejte Mars a Venuši. Teprve když děti samy vysvětlí, proč jsou některé planety blíž, přidejte Jupiter a Saturn. U každé planety řekněte jen jednu věc, která ji odlišuje: Saturn má prstenec, Jupiter je největší, Mars je červený. Zbytek nechte na jejich otázkách.
Co všechno spatříte pouhýma oči
Kdy reflektor vyhraje a kdy vás dosta
Hotový model postavte na viditelné místo a nechte děti, aby vám vysvětlily, která planeta je která. Můžete je nechat přemýšlet, proč jsou vnitřní planety menší a horninové, zatímco vnější jsou plynné. Během povídání si procvičí názvy i pořadí. Pokud chcete, přidejte k modelu malé štítky s názvy – děti si je samy napíší a tím si je lépe zapamatují.
Měsíc a planety mění pravidla hry Měsíc je nejvýraznějším rušivým faktorem. Když je v úplňku, jeho svit přebije většinu slabých hvězd a deep-sky objekty jsou prakticky neviditelné. Během noci Měsíc vychází a zapadá v různých časech. Pokud chcete pozorovat galaxie nebo mlhoviny, naplánujte pozorování na dobu, kdy je Měsíc pod obzorem, ideálně kolem novu. Planety se také pohybují – některé jsou viditelné jen ráno, jiné jen večer. Například Venuše je vidět buď jako „večernice", nebo jako „jitřenka", nikdy obojí současně. Jupiter a Saturn mohou být viditelné většinu noci, ale jejich poloha se mění pomalu. Upozornění: planety často vypadají jako jasné hvězdy, ale neblikají. To je jednoduchý způsob, jak je odlišit.
Dalším faktorem je atmosféra. Čím níže je objekt nad obzorem, tím více jeho světlo prochází hustým vzduchem, a tím více se rozostřuje a mění barvu. Proto je nejlepší pozorovat objekty, když jsou alespoň 30 stupňů nad obzorem. Během noci se však výška objektů mění – stoupají a klesají. Typická chyba je snažit se pozorovat nízko položenou galaxii hned po setmění, kdy je ještě nízko a obraz je nekvalitní. Počkejte, až vystoupí výše.
Začněte tím, že si s dětmi ujasníte, jak jsou planety od Slunce seřazené. Můžete jim to ukázat na obrázku v knize nebo na vlastním náčrtu. Potom si připravte pracovní místo – prostorný stůl nebo podlahu s novinami. Budete potřebovat modelínu nebo těsto na hraní v různých barvách, špejle, karton, lepidlo a případně barvy. Pro Slunce se hodí žlutá nebo oranžová, pro Merkur šedá, pro Venuši světle hnědá, pro Zemi modrá se zelenými skvrnami, pro Mars červená. Vnější planety mohou být odstíny modré, fialové a béžové.
Základem je pochopit, že Země se otáčí kolem své osy. Za hodinu se obloha posune o přibližně 15 stupňů. To znamená, že za čtyři hodiny se vám nad hlavou vymění velká část hvězd. Souhvězdí, která byla nízko nad západním obzorem, zapadnou, a na východě se objeví nová. Typickou chybou začátečníků je, že si naplánují pozorování jednoho objektu, ale zapomenou, že po půlnoci už může být pod obzorem. Proto je nutné předem zjistit, kdy vámi vybrané souhvězdí kulminuje – tedy kdy je nejvýše nad jižním obzorem.