Sluneční světlo se skládá ze všech barev dohromady. Když vstoupí do atmosféry, naráží na molekuly dusíku a kyslíku, které jsou mnohem menší než vlnová délka světla. Při takovém srážce se světlo nerozptyluje rovnoměrně — krátké vlnové délky, tedy modrá a fialová, se rozptylují mnohonásobně silněji než červená. Tento jev se nazývá Rayleighův rozptyl. Proto se modrá dostane do všech směrů a vy ji vidíte, i když se díváte mimo slunce.
Typická chyba je nahradit starou lampu výkonnější LED bez změny krytu. Vyšší jas při stejném směru znamená jen víc oslnění a víc světla v oblacích. Další častá chyba je ponechat osvětlení zapnuté celou noc bez pohybového čidla nebo časovače. Tam, kde stačí světlo při příchodu, použijte čidlo s krátkou dobou svícení a s nízkou úrovní jasu v klidu. Pozor na čidla špatně nastavená: sepnou i při pohybu větve nebo zvířete a svítí pak celou noc.
Jak pozorovat, aby vám nic neutek
Sluneční skvrny jsou nejnápadnějším projevem sluneční aktivity. Vznikají v místech, kde silné magnetické pole brzdí proudění plazmatu, a proto je oblast chladnější než okolí – na povrchu se jeví jako tmavší skvrna. Nejsou to díry ani stíny mraků; jde o magnetické ostrovy, které mohou být větší než Země a vyvíjejí se v řádu dnů až týdnů. Jejich počet a rozložení se mění v jedenáctiletém cyklu.
Pro soustavnější pozorování si veďte deník. Zapisujte datum, čas, použité zvětšení a počet skupin. Po několika měsících uvidíte, jak aktivita roste nebo klesá. Nesnažte se skvrny fotografovat přes mobil přiložený k okuláru bez filtru – hrozí zničení senzoru i oka. Pokud chcete snímky, použijte výhradně bezpečný filtr a stativ. A pamatujte: i malý dalekohled ukáže skvrny, pokud je Slunce aktivní. Když je kotouč čistý, není to chyba techniky, ale období minima.
Skvrny pozorujte při zvětšení 30× až 60×. Vyšší zvětšení bývá rozmazané vlivem atmosféry. Kreslete si polohu skvrn na předkreslený kotouč a opakujte pozorování každý den ve stejnou dobu. Uvidíte, jak se skvrny posouvají – Slunce se otáčí přibližně za 27 dní. Typická chyba je kreslit skvrny podle fotky z internetu místo vlastního pozorování. Další častá chyba je dívat se do okuláru bez filtru „jen na vteřinu". I takový pohled dokáže poškodit sítnici.
K pozorování nepotřebujete velký dalekohled. Stačí malý refraktor s objektivem do 60 mm nebo triedr 10×50. Dalekohled ale nikdy nemiřte na Slunce bez filtru – hrozí okamžité a nevratné poškození zraku. Použijte výhradně certifikovaný sluneční filtr, který se nasazuje na přední stranu objektivu. Filtr našroubovaný na okuláru se zahřeje a praskne. Totéž platí pro fólie zkroucené v ruce: byť vypadají tmavě, infračervené záření propouštějí.
Typická chyba je snaha dostat hvězdu dokonale soustřednou za každou cenu. U levnějších přístrojů bývá mechanika měkká a přílišným utahováním šroubů zkroutíte tubus i držák. Další častá chyba je kolimovat za denního světla podle odrazu v zrcadlech a pak se divit, že je obraz stejně rozhozený. Zrcadla se teplem a vlastní vahou hnou, proto kolimujte vždy venku, po vytemperování dalekohledu a ideálně za tmy.
Co skvrny prozrazují? Tmavší střed (umbra) je chladnější o 1500–2000 °C než okolní fotosféra. Světlejší lem (penumbra) tvoří vláknité struktury. Podle tvaru a vývoje lze odhadnout, zda jde o jednoduchou skvrnu, nebo složitou skupinu. Větší a komplexnější skupiny často produkují erupce a výrony plazmatu, které mohou ovlivnit rádiové spojení a geomagnetické pole Země. Sledováním skvrn tedy nepřímo sledujete i počasí ve vesmíru.
Bezpečná metoda: projekce na papír Nejbezpečnější způsob je projekce. Dalekohled nasměrujte na Slunce, ale nedívejte se do okuláru. Za okulár postavte bílý papír ve vzdálenosti 20–30 cm a zaostřete tak, aby se na něm objevil ostrý sluneční kotouč. Uvidíte nejen skvrny, ale i okraje, které jsou známkou granulace. Tento způsob zvládne i ten, kdo nemá žádný filtr. Během projekce ale dejte pozor, aby papír nezačal hořet – okulár soustředí teplo.
Aplikace pro pozorování oblohy zpravidla stahují dvě věci: data o objektech a aktuální polohu těles. Data jsou často zabudovaná přímo v aplikaci nebo v samostatném balíčku, který se stáhne jednou a zůstane v paměti telefonu. Poloha se naproti tomu počítá z uložených efemerid – tabulek, které udávají, kde se planeta, Měsíc nebo družice budou nacházet v konkrétním čase. Když telefon ztratí signál, aplikace nepřestane fungovat. Přepne se na režim, kdy místo online dotazů používá to, co má uložené, a výpočty provádí lokálně.