Než s filtrem začnete manipulovat, vypněte zařízení ze sítě nebo zavřete přívod vody. U vodních filtrů odšroubujte kryt, vyjměte vložku a starou vodu vylijte. U vzduchových filtrů opatrně vysuňte mřížku, ať neohnete lamely. Prach nikdy neodstraňujte prudkým tlakem vzduchu z kompresoru, protože ho zatlačíte hlouběji do materiálu. Nejlepší je vysavač s jemným nástavcem, případně měkký kartáč. Tukové filtry z digestoře namočte na dvacet minut do teplé vody s prostředkem na nádobí a poté je opláchněte pod proudem. Když je materiál kovový a hustý, můžete použít i jemný kartáček na lahve, ale vždy po směru ok, ne proti nim.
Během karantény měňte část vody pravidelně, ale nepřelévejte ji do hlavní nádrže. Používejte vlastní síťku, vlastní hadici a vlastní vědro. Nikdy nepřendávejte rostliny ani dekorace z karantény do hlavního akvária bez dezinfekce. Pokud ryba uhynе, neodkládejte tělo do odpadu bez rozmyslu – může být zdrojem nákazy pro další nádrže v domácnosti. Po skončení karantény nádrž vyprázdněte, vyčistěte a nechte vyschnout.
Nakonec rybu přendejte do akvária čistou síťkou nebo malou nádobkou. Vodu z aklimatizační nádoby nikdy nevylévejte do nádrže, protože obsahuje zbytky obchodní vody, případně léčiv a parazitů. Rybu nevypouštějte přímo z nádoby do akvária a nedržte ji nad hladinou déle než dvě sekundy. Po vypuštění do nádrže nechte světlo zhasnuté ještě alespoň dvě hodiny. Krmit začněte až druhý den, a to jen malým množstvím.
Karanténa není zbytečná byrokracie, ale nejlevnější pojistka, kterou v akvaristice máte. Zabere místo a čas, ale ušetří vám mnohem víc – celou kolekci ryb, které byste jinak léčili nebo ztratili. Kdo karanténu vynechá jednou, obvykle ji začne dělat po první zkušenosti s nemocí v hlavní nádrži.
Karanténní nádrž nemusí být drahá, ale musí být oddělená. Ideálně jde o menší akvárium o objemu odpovídajícím velikosti a počtu nových ryb, vybavené vlastním filtrem, topítkem a úkrytem. Voda by měla mít stejné parametry jako cílová nádrž, aby ryby po přesunu nezažily teplotní ani chemický šok. Karanténu umístěte mimo dosah hlavního akvária, aby se patogeny nepřenášely kapénkami z jednoho filtru do druhého.
Topítko umístěte do místa s dobrým průtokem vody, ideálně ke vtoku filtru nebo pod vývod čerpadla. Když stojí voda kolem topítka, vzniká lokální přehřátí, termostat vypíná pozdě a teplota v nádrži skáče. Výkon volte podle objemu a rozdílu mezi teplotou v místnosti a cílovou teplotou vody; slabé topítko běží neustále a nestíhá, příliš silné zase rychle přehřívá. Vždy používejte dvě menší topítka místo jednoho velkého — při poruše jednoho nezůstane nádrž bez výhřevu a druhé neshoří celý objem.
Každá nová ryba může do akvária přinést původce nemocí, i když sama žádné příznaky nevykazuje. Mnoho patogenů, například prvoci rodu Ichthyophthirius nebo bakterie rodu Aeromonas, dokáže v hostiteli přežívat týdny bez zjevných projevů. Ryba pocházející z velkoobchodu často prošla několika přeskládáními a stresem, který imunitu oslabí. Právě v takové chvíli se nemoc rozvine až po nasazení do hlavní nádrže, kde už nakazí všechny ostatní obyvatele.
Rostlinné akvárium potřebuje něco jiného než nádrž s rybami, které rytí dno. Pro náročné rostliny se používá aktivní substrát, který drží živiny a postupně je uvolňuje. Nanáší se v tenké vrstvě pod hlavní štěrk, nikdy ne na povrch, jinak se při výměně vody rozvíří a zůstane ve vodním sloupci. Cichlidy z jezer a ryby, které přesouvají písek, ocení naopak jednolitou vrstvu jemného písku bez ostrých hran. Pro řeky východní Asie se hodí tmavý štěrk, který podtrhne barvy ryb a méně odráží světlo.
PH a tvrdost vody (KH a GH) patří k základnímu vybavení, ale nemusíš je měřit denně. Stačí jednou za týden nebo při změně zdroje vody. PH ovlivňuje, jak jsou pro ryby dostupné některé látky, a náhlý pokles pod hodnotu, na kterou jsou zvyklé, je horší než dlouhodobě odlišná, ale stabilní hodnota. KH určuje, jak moc je voda schopná držet stabilní pH. Pokud je KH velmi nízká, pH může během dne kolísat a každá výměna vody ho rozhází. GH zase napoví, jestli voda odpovídá nárokům konkrétních druhů ryb a rostlin.
Jak karanténu provést, aby měla smysl Prvních sedm dní jen pozorujte. Sledujte příjem potravy, dýchání, ploutve, barvu a chování. Pokud se objeví bělavé skvrny, zrychlené dýchání u hladiny nebo apatie, zahajte léčbu podle konkrétního původce. Běžnou chybou je nasadit preventivně antibiotika plošně, což ničí užitečnou mikroflóru a zvyšuje rezistenci. Další častou chybou je příliš krátká karanténa – dva až tři dny nic neodhalí. Minimální doba jsou tři až čtyři týdny, u rizikovějších druhů i déle.