Při plánování výšky dna myslete i na provoz. Silná vrstva znamená méně vody, tedy menší objem pro ryby a horší ředění odpadních látek. U nádrže o délce šedesát centimetrů a výšce třicet centimetrů představuje každý centimetr dna přibližně jeden a půl litru ztraceného objemu. Pokud chcete mít dno vysoké devět centimetrů, počítejte s tím už při výběru filtrace a počtu ryb. A ještě jedna praktická věc: nechte si alespoň dva centimetry volného prostoru pod horní hranou nádrže, aby rostliny po výsadbě nevyčnívaly z vody.
Topítko patří do místa s dobrým prouděním vody, ideálně do blízkosti filtru nebo výtoku čerpadla. Stojatá voda kolem topítka znamená, že se teplo nešíří a vznikají horká místa, která mohou poškodit rostliny i ryby. Nikdy topítko neponořujte jen částečně, pokud k tomu není výslovně určeno, a před zapnutím ho vždy nechte chvíli ve vodě, aby se vyrovnal tlak a teplota. Termostat nastavte na cílovou hodnotu a pak teplotu ověřujte samostatným teploměrem umístěným na opačné straně nádrže. Vestavěný termostat topítek bývá zatížený chybou několika desetin stupně, takže údaj na otočném kolečku není směrodatný.
Zelené řasy na skle a kamenech zvládne seškrabovač a méně světla. Nitkovité řasy, které se táhnou z listů a filtru, ukazují na kolísavé hodnoty živin — pomůže častější výměna vody a odstranění odumřelých listů. Hnědé rozsivky se objevují v nových nádržích, kde se ještě nevytvořila biologická rovnováha, a samy zmizí během několika týdnů. Sinice, které tvoří slizkou zelenomodrou vrstvu a zapáchají, nejsou řasy, ale bakterie. Tam je nutné snížit obsah organických látek, odkalit dno a přidat proudění.
Začněte pH. To rozhoduje o tom, jaké látky jsou pro ryby dostupné a jaké jsou naopak toxické. Sladkovodní akvárium s většinou běžných ryb potřebuje hodnotu mezi 6,5 a 7,5, ale například jezírkové druhy snesou i zásaditější vodu. Měřte pH ve stejnou denní dobu, ideálně ráno a večer, protože hodnota kolísá s fotosyntézou rostlin. Kapkový test je spolehlivější než proužkový, protože proužky rychle vlhnou a jejich barevná škála je hrubá. Chyba začátečníků: měřit pH hned po výměně vody a dělat závěry. Voda se musí nejdřív promíchat a ustálit, teprve po několika hodinách má měření vypovídající hodnotu.
Při měření se dopouští většina chovatelů stejných chyb. Testují vodu hned po výměně, kdy jsou hodnoty zkreslené. Odečítají barvu za umělého světla a podceňují rozdíl mezi odstíny. Používají testy po expiraci, aniž si všimnou data. Někdo naopak měří pořád a snaží se chemii upravovat každý den, což vodě škodí víc než klid. Správný postup je jednoduchý: odeberte vzorek z prostřed akvária, ne z hladiny, dodržte předepsaný počet kapek a čas, a výsledek si zapisujte. Bez záznamů nepoznáte trend.
Většina akvaristů řeší filtraci a výměnu vody, ale na dno se zapomíná. Přitom právě v něm se hromadí organický odpad, který postupně otravuje vodu. Neexistuje jeden univerzální interval, protože četnost výměny dna závisí na typu substrátu, osádce a krmení. U běžného štěrku o zrnitosti 2–4 mm se doporučuje celková výměna jednou za tři až pět let. Pokud máte jemný písek nebo speciální substrát pro rostliny, může vydržet déle, ale jen při správné údržbě. Naopak v přerybněné nádrži s velkými rybami může být nutná už po dvou letech.
Kontrola výšky dna je snadná. Použijte pravítko nebo svislou tyčku s ryskami a změřte vrstvu na třech místech – vpředu, uprostřed a vzadu. Pokud se hodnoty liší o více než tři centimetry, srovnejte substrát ještě před napuštěním vody. Po napuštění už se dno upravuje jen velmi obtížně a každý zásah kalí vodu. Lépe je strávit půl hodiny plánováním než měsíce řešením uhynulých rostlin.
Další častou chybou je nasypat výživnou složku příliš blízko povrchu. Stačí, aby ji krycí vrstva překryla jen dva centimetry, a při každém přesazování se dostane do vody. Výsledkem je exploze řas a zakalení. Výživná vrstva musí být opravdu dole, oddělená alespoň čtyřmi centimetry inertního materiálu. Zároveň ji nikdy nerozprostírejte v místech, kde plánujete pouze mech nebo rostliny vázané na kameny – tam stačí tenká vrstva písku.
Výška dna není jen otázka estetiky. U rostlinného akvária určuje, kolik prostoru mají kořeny, jak silná vrstva substrátu zůstane nad výživnou složkou a jestli rostliny vůbec dosáhnou na dno. Špatně zvolená výška se projeví až po týdnech: růst se zastaví, listy žloutnou, kořeny se dusí. Přitom stačí dodržet několik pravidel, která vycházejí z typu rostlin a velikosti nádrže.