Židle jsou v malém prostoru větší problém než stůl. Čím jsou lehčí, tím snáz se zasouvají pod desku. Hledejte židle s výškou sedáku kolem 45 cm a hloubkou do 45 cm. Širší židle se nevejdou dvě vedle sebe. Kovové nohy s plastovými kluzáky nepoškrábou podlahu, dřevěné nohy jsou těžší a při posunu dělají rány. Pokud máte málo místa, použijte stohovatelné židle, které se dají postavit na sebe do rohu. Sedák z překližky nebo ratanu je lehčí než celodřevěný. Vyhněte se židlím s područkami, ty se nezasouvají pod stůl a zabírají šířku navíc.
Barvy volte podle světové orientace. Severní místnosti potřebují teplejší odstíny, jinak působí chladně a šedě. Jižní pokoje snesou i chladnější tóny, protože mají dost přirozeného světla. Než koupíte barvu, natřete velký vzorek na zeď a sledujte ho ráno, v poledne a večer. Malý vzorník na krátkou chvíli klame. Podlahu a velké plochy držte klidné, výraznou barvu použijte na jednu stěnu nebo na menší předmět, který lze snadno vyměnit.
Propojení místností zajistíte třemi až čtyřmi opakujícími se prvky. Může jít o stejný odstín dřeva na podlaze nebo na parapetu, stejný kov u klik a svítidel, stejnou texturu textilu nebo jednotný přístup k úložným prostorům. Zvolte maximálně dvě barvy, které se objeví v každé místnosti, a zbytek nechte na doplňcích. Barevná paleta by měla vycházet z toho, co je vidět z okna a jaké je přirozené světlo během dne. Umělé osvětlení pak stačí doladit teplotou světla: teplejší do ložnice a obývacího pokoje, neutrální do kuchyně a koupelny.
Podlaha hraje druhou roli. Tmavá podlaha pohlcuje světlo a ložnici opticky snižuje. Nemusíte ji hned měnit; pomůže světlý koberec, předložka u postele nebo běhoun přes tmavé parkety. Důležité je, aby plocha, po které chodíte bosí před spaním, byla teplá a světlá. Studená tmavá podlaha podvědomě aktivuje, světlá měkká uklidňuje.
Skleněné vitríny v malé jídelně vypadají vzdušněji než plné skříňky, ale nejsou zadarmo. Sklo musí být alespoň 6 mm silné, jinak se prohne a police se rozjedou. Vitrínu umístěte ke zdi, ne do rohu u dveří, aby se do ní nešlapalo. Do vitríny dejte jen to, co skutečně používáte: sklenice, příbory, ubrousky. Zbytek patří jinam. Vitrína s otevřenými policemi láká k prachu, proto volte verzi s dvířky. Pokud byt nemá dost světla, sklo odráží okno a působí tmavě. Řešením je čiré sklo bez barevného tónu a podsvícení páskem na spodní straně police.
Stůl, který se sklidí, ale nevrže Skládací stoly fungují, jen když mají pevnou konstrukci. Vyhněte se typům s nohami do X, které se při jídle kývají. Lepší je deska s pantem, která se sklopí ke zdi, případně nástavec do strany. Před koupí si stůl rozložte a složte na prodejně, ne až doma. Zkontrolujte, zda po složení zůstane na podlaze jen úzký pruh, obvykle 20–25 cm. Takový stůl se vejde i na chodbu a přesune se tam, když jíte u televize. Zároveň nepřekáží při věšení prádla. Druhá chyba: koupit skládací stůl z lehké dřevotřísky, která po pár měsících vrzne a rozklíží se.
Jídelna v malém bytě není o tom, kolik toho máte, ale kolik toho dokážete sklidit, až ji nepotřebujete. Rozhoduje půdorys, ne rozpočet. Nejdřív změřte, kolik místa zbývá mezi kuchyní, okny a průchodem. Stůl potřebujete tam, kde se dá jíst vsedě a kde se dá projít i s horkým hrncem. Pokud je ulička mezi kuchyňskou linkou a stolem užší než 70 cm, budete ji nadávat. To je první chyba: koupit stůl podle fotky a ne podle půdorysu.
Výběr matrace nezačíná u ceny ani u oblíbené značky. Začíná u toho, jak spíte a kolik vážíte. Špatná tvrdost se neprojeví hned první noc, ale po týdnu až měsíci – bolavými zády, tlakem na ramena a kyčle, nebo naopak pocitem, že se tělo propadá a nemá oporu. Materiál přitom určuje, jak přesně se matrace přizpůsobí křivkám těla a jak dlouho si tuto vlastnost udrží.
Největší chyba je snažit se mít v jídelně všechno. Stůl, židle, vitrína, dekorace a ještě květiny. V malém bytě je jídelna místo, které se mění podle potřeby: přes den pracovní kout, večer jídlo, o víkendu prostor pro hosty. Proto držte jen to, co se dá složit, odsunout nebo přenést. Barvu volte světlou, matnou, bez lesku. Lesklé plochy v malém prostoru zdvojnásobí nepořádek. Uklízejte desku hned po jídle, ne až večer.
Nejčastější důvod, proč byt po dokončení působí neuspořádaně, není nedostatek peněz ani malý prostor. Je to snaha zalíbit se každému trendu zvlášť. Obývací pokoj ve skandinávském stylu, kuchyně v rustikálním, ložnice v glamour a chodba v industriálním. Každá místnost sama o sobě může vypadat dobře, ale dům jako celek působí, jako by v něm bydlelo pět různých lidí. Sjednotit interiér přitom neznamená koupit všechno nové. Znamená to najít tři až čtyři opakující se prvky a ty držet napříč všemi místnostmi.