Nejčastější chyba je záměna dvou různých čísel. Na složence jsou dvě pole, která si lidé pletou: číslo účtu příjemce a variabilní symbol. Variabilní symbol není číslo účtu, ale identifikátor platby, podle kterého příjemce pozná, kdo platí a za co. Když je prohodíte nebo variabilní symbol vynecháte, platba dorazí, ale příjemce ji nemusí přiřadit. Peníze pak leží na jeho účtu a čekají na ruční dohledání.
Na jemné čištění záhybů a řetízků se osvědčila ultrazvuková čistička, ale ani ta není univerzální. Nepoužívejte ji na šperky s lepenými kameny, s korály, s mořským konchou ani na starožitné kusy s uzavřenými dutinami, kde se drží vlhkost. Ultrazvuk rozkmitá vodu tak, že dokáže uvolnit i to, co drží pohromadě. Po každém čištění nechte šperk alespoň hodinu volně uschnout na vzduchu, než ho uložíte do krabičky.
Přeneste hlavně textilie a doplňky, ne nátěry. Povlak na polštář, přehoz, závěs nebo malý koberec stačí na to, aby oko propojilo oba prostory. Stěny mohou zůstat v neutrálu. Naopak typická chyba je koupit stejnou barvu barvy na stěnu a natřít jí celou ložnici — vznikne pocit, že spíte v obýváku. Další častá chyba je přenést akcentovou barvu v plné síle na velkou plochu; akcent má zůstat akcentem.
Základní pravidlo zní: dívejte se, když je obloha pokrytá tenkou vrstvou cirru a Slunce je nízko nad obzorem. Ráno a večer bývá kontrast nejlepší. Nejdřív si zakryjte Slunce rukou nebo sloupem, ať vás neoslní. Pak pomalu prohlédněte oblohu ve vzdálenosti asi 22° od Slunce – to je zhruba rozpětí dvou natažených dlaní na délku paže. Právě tam hledejte prstenec, oblouky a světlé skvrny. Měsíční halo je slabší, ale viditelné i pouhým okem, pokud je Měsíc v úplňku nebo kolem něj.
Teplotu barev držte, intenzitu uberte V ložnici snižte sytost zhruba o třetinu. Tmavě modrá stěna v obýváku může být v ložnici o dva stupně světlejší, jinak bude místnost působit stísněně. Teplé odstíny naopak v ložnici fungují lépe než v denní místnosti, protože večerní osvětlení je posune do oranžova. Pokud v obýváku máte studenou šedou, v ložnici zvolte šedou s nádechem hnědé nebo zelené.
Nakonec udělejte test na jeden den. Položte na postel přehoz a polštáře v nových barvách, zapněte večerní světlo a projděte se mezi oběma místnostmi. Když přechod působí plynule a ne jako návštěva jiného bytu, máte hotovo. Když ne, uberte sytost nebo vyměňte jeden doplněk — nikdy nepředělávejte celou místnost najednou.
Další slabinou je konzistence v průběhu zápasu. Sudí často začne přísně, aby si vytvořil autoritu, a po prvním gólu povolí mnohem víc. Hráči si toho všimnou a začnou testovat hranice. Řešení je jednoduché: stanovte si už před výkopem, jaké typy přestupků budete trestat žlutou bez výjimky — taktické fauly, držení dresu, kopání do míče po hvizdu — a toho se držte celých devadesát minut.
Ztráty v hejnu způsobené dravci nevznikají náhodou. Většina útoků má stejný scénář: liška nebo kuna přijdou za soumraku, jestřáb za jasného dne, káně nad ránem. Kdo zná slabá místa svého výběhu, dokáže útokům předejít dřív, než se stanou pravidlem. Nejde o to koupit drahé zařízení, ale odstranit mezery, které dravec najde během pár nocí.
Pracujte se světlem. V obýváku si všimněte, jestli barvu vidíte spíš ve dne, nebo večer. V ložnici pak zvolte zdroj světla se stejnou teplotou chromatičnosti, jinak se barvy rozejdou. Teplá bílá u postele a studená bílá na stropě z jednoho odstínu udělají dva různé odstíny. Pokud používáte stmívač, nastavte ho na stejnou úroveň jako v obýváku a porovnejte.
Posledním častým selháním je ignorování vlastního týmu. Asistent u postranní čáry vidí lépe ostrý souboj ve vápně. Sudí, který si nevyžádá pomoc, i když má možnost, zbytečně riskuje. Platí to i obráceně: příliš časté konzultace zabíjejí plynulost. Kompromis je domluvit si předem signály pro situace, které chcete konzultovat vždy — vyloučení, penalta, hrubá hra mimo zorné pole. Karty se pak udělují jistěji a s menším počtem chyb, které se nedají vzít zpět.
Začněte tím, že si v obýváku vyfotíte tři až čtyři záběry: stěnu u gauče, roh s lampou, polici s doplňky. Fotky si prohlédněte vedle sebe a zapište si, které barvy se opravdu opakují. Většina lidí zjistí, že hlavní barvou není ta, kterou si mysleli — často ji přebíjí výrazný koberec nebo obraz. Teprve tenhle seznam je výchozí bod pro ložnici.
Rozhodčí, který uděluje karty, rozhoduje o tempu a bezpečnosti zápasu. Většina chyb ale nevzniká z neznalosti pravidel — vzniká z toho, jak sudí situaci čte v prvních vteřinách. Když přemýšlí příliš dlouho, hráči ztrácejí respekt. Když jedná unáhleně, přichází o kontrolu nad zápasem. Rozdíl mezi dobrým a špatným verdiktem je často v tom, zda sudí rozliší přestupek taktický od nebezpečného.