Ratanové křesílko poznáte podle toho, že jeho vlákna blednou a tuhnou. Přírodní ratan po roce venku ztmavne, získá šedý nádech a na místech, kde se sedí, se mohou objevit třepení a prasklinky. Syntetické vlákno bývá na tom lépe, ale i tak ztrácí pružnost a někdy se rozplete u uzlů. Praktický krok: vezměte hadřík s vlažnou vodou a jemným mýdlem, otřete celou plochu a nechte uschnout ve stínu. Uvolněné vlákno neodřezávejte hned — nejdřív ho zkuste vrátit do úpletu a zajistit zevnitř. Typická chyba je stříkat ratan tlakovou vodou; voda vnikne do opletu a v chladu pak praská.
Sáňky jsou nejlépe řešitelné zavěšením. Dvěma háky do stropu nebo do horní lišty je pověste naplocho, jedny na druhé, tahem nahoru. Nepokládejte je na zem pod kolo, protože vlhko z kola i z podlahy způsobí rezavění ocelových částí a dřevo začne pracovat. Mezi jednotlivé sáňky vložte kus staré karimatky, aby se nepoškrábal lak. Pokud visí nízko, upevněte je tak, aby spodní hrana byla alespoň deset centimetrů nad podlahou, jinak překáží při věšení prádla a zametání.
Běžná chyba je stříkat velké plochy a přitom nechat otevřenou cestu. Další chybou je míchat různé přípravky, protože chemie se navzájem znehodnotí. Někteří lidé zasypou trasu octem nebo skořicí, což mravence jen přesune jinam. Pokud se kolonie nevrací do dvou týdnů, prostor pravidelně větrejte a občas zkontrolujte. Když se mravenci objeví znovu, vraťte se k návnadě, ne k plošnému postřiku.
Plastové křesílko bývá nejméně náročné, ale ani ono není bez vady. Po roce na slunci ztrácí barvu, na dotek je matné a může být křehčí. Nejvíc trpí tenké hrany a nohy, které nesou váhu. Zkuste je stisknout — pokud slyšíte praskání, materiál už ztratil pružnost. Umývejte ho slabým roztokem octa a vody, vyhněte se rozpouštědlům a abrazivům, která naleptají povrch. Nepokládejte na plast těžké předměty přes zimu, jinak se zdeformuje a už se nevrátí do tvaru.
Jednoduchý test před nátěrem: na připravený podklad kápněte několik kapek vody a sledujte, co se stane. Pokud se vsáknou okamžitě a místo po nich ztmavne, je penetrace potřeba. Když kapka chvíli drží a vsakuje se pomalu, je podklad uzavřený a stačí slabší vrstva nebo rovnou nátěr. Test dělejte na více místech, protože savost zdi bývá velmi nerovnoměrná — u okna, v rohu a uprostřed stěny se může výrazně lišit.
Jak uvázat truhlíky, květináče a prád
Balkon o rozměru dva krát jeden metr vypadá na první pohled jako prostor, kde se nedá dělat nic pořádného. Přesto se na něm dá současně sedět, sušit prádlo a mít po ruce květiny. Podmínkou je, že se nepokusíte nacpat tam tři funkce do stejného místa. Právě to je nejčastější chyba: lidé postaví židli doprostřed, nad ni natáhnou šňůru a pak zjistí, že si při sezení sedí na mokrém prádle.
Než křesílko uložíte na další sezónu, projděte všechny spoje, otřete ho dosucha a uložte na místo, kde neteče a nefouká. Kovové části přetřete olejem, ratan přikryjte prodyšnou plachtou, plast nechte volně dýchat. Kdo to udělá po prvním roce, vyhne se výměně celého křesla za dva nebo tři roky.
Rok na zahradě nebo na balkoně dá každému materiálu zabrat. Ratat, kov a plast ale stárnou jinak, jinak se opravují a jinak se o ně pečuje. Kdo si po první zimě a létě prohlédne křesílko detailně, ušetří si překvapení, že se jednoho dne rozpadne pod rukama.
Kovová kostra: rez začíná tam, kam se nedostanete hadrem Kov vydrží nejvíc, pokud se o něj staráte dřív, než se objeví rez. Po prvním roce zkontrolujte svary, šrouby a místa, kde se trubky spojují. Právě tam se drží vlhkost a vzniká povrchová koroze. Setřete ji jemným brusným papírem, odmastěte a natřete základovou barvou na kov. Nepřetírejte rez rovnou vrchní barvou, vydrží jen do prvního deště. Další častá chyba: utahovat šrouby silou, dokud se závit nepoškodí. Kov se teplem roztahuje, takže po roce stačí dotáhnout a přebytečnou vůli řešit podložkou, ne hrubou silou.