Hřib koloděj je výborný jedlý, ale jeho dužnina je měkčí a po rozříznutí rychle modrá, což může odradit. Modrání není na závadu, ale je potřeba houbu zpracovat co nejdříve. Po sběru ji očistěte suchým hadříkem nebo kartáčkem, nikdy ji neperte ve vodě, jinak nasákne a ztratí chuť. Odřízněte třeň těsně pod kloboukem, zkontrolujte, zda není červivý. Pokud ano, vykrojte poškozená místa. Klobouk nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Modrání se po tepelné úpravě změní na šedohnědou barvu, což je normální.
Dalším krokem je ověření, zda se nález nepropsal do veřejné vrstvy. Otevřete mapu a přepněte si filtr na „Moje nálezy" nebo „Soukromé". Pokud se váš záznam zobrazuje i ve vrstvě „Veřejné", něco je špatně. V takovém případě nález smažte a přidejte znovu s vypnutým sdílením. Některé aplikace mají tendenci při prvním přidání automaticky zaškrtnout sdílení – to je častá chyba. Vždy si před uložením zkontrolujte všechny přepínače.
Největší chyba je igelitová taška nebo uzavřený batoh s nepromokavou vložkou. Igelit sice ochrání před deštěm, ale zároveň zadrží veškerou vlhkost, kterou houby vydýchají. Během dvou až tří hodin se obsah promění v mokrou hmotu, klobouky zvlhnou, třeně změknou a některé druhy začnou zapáchat. Stejně špatně dopadne i pevná plastová krabice bez otvorů, do které houby nasypete volně. Vypadá to jako ochrana, ale je to past.
Maso se předvaří především před grilováním nebo pečením, aby se zatáhlo a zůstalo šťavnaté. Kuřecí prsa stačí 3–4 minuty v vroucí vodě, hovězí kostky 5–7 minut. Důležité je maso po předvaření ihned zchladit, jinak se v páře dál vaří a vysuší se. U ryb se předvaření nedoporučuje, rozpadají se. Obiloviny jako ječmen, pohanka nebo bulgur se předvaří jen krátce, 2–5 minut, aby se odstranil hořký povlak.
Typická chyba je spoléhat na to, že houba „voní dobře" nebo „chutná jako" známý druh. Chuť a vůně se u některých jedovatých druhů neliší od jedlých. Další častá chyba je sbírat houby rostoucí v trsech nebo na dřevě bez kontroly, protože právě tam se vyskytují dvojníci, kteří se liší jen detailem. Stejně tak neplatí, že houba ohlodaná zvířaty nebo červivá je bezpečná – zvířata a larvy snášejí toxiny, které člověku ublíží.
Prevence stojí na jediné podmínce: udržet dřevo suché. Zajistěte průběžné větrání půdních prostor, opravte veškeré zatékání, izolujte studené zdivo a nenechávejte dřevo v přímém kontaktu s vlhkou zemí. Nové dřevo ošetřete preventivním nátěrem proti dřevokaznému hmyzu a houbám, ale pamatujte, že žádný nátěr nepomůže, pokud zůstane vlhkost. Pokud si nejste jistí rozsahem napadení, přizvěte odborníka na sanaci dřeva – amatérské zásahy často poškodí nosné prvky víc než samotná houba.
Typická chyba: lidé postříkají plodnici savem nebo octem a myslí si, že je vyřešeno. Chemie sice zabije povrch, ale vlhké jádro zůstává živnou půdou a houba se vrátí. Druhá častá chyba je vysoušení prostoru bez odstranění zdroje vlhkosti – pokud neopravíte střechu, odvodnění nebo větrání, dřevo znovu navlhne a mycelium pokračuje v růstu. Třetí chybou je ignorování zdravotních dopadů: spory dřevokazných hub dráždí dýchací cesty, způsobují kašel, rýmu a u citlivých lidí i alergické reakce nebo astmatické potíže. Práce s napadeným dřevem proto vždy dělejte v respirátoru a prostor důkladně větrejte.
Rozhodující je rozpoznat rozdíl mezi povrchovou plísní a skutečnou dřevokaznou houbou. Plíseň zůstává na povrchu, často šedá, zelená nebo černá, a setřete ji hadrem. Dřevokazná houba proniká do hmoty vlákny a rozkládá ji zevnitř. Typickým příkladem je dřevomorka domácí, která vytváří bílé vatovité mycelium s ostře žlutými až rezavými okraji a charakteristickou vůní po houbách či petroleji. Trám napadený dřevomorkou se láme v ruce jako suchý sýr, i když na povrchu může vypadat zdravě.
Dřevokazné houby nejsou jen estetický problém na staré chalupě. Aktivně rozkládají celulózu a lignin, čímž mění pevné dřevo na houbovitou hmotu. Nejčastěji se s nimi setkáte tam, kde dřevo dlouhodobě přesahuje vlhkost 20 procent – v podhradí, u netěsného okapu, ve sklepě nebo v trámech pod nedostatečně větranou podlahou. První známkou nebývá plodnice, ale zatuchlý, houbový zápach a měkká místa, která při poklepu vydávají dutý zvuk.
Jak houbu bezpečně ověřit a co s ní Nejprve zjistěte vlhkost dřeva vlhkoměrem – pokud ukazuje pod 20 procent, houba pravděpodobně už není aktivní, ale poškození zůstává. Dále zkuste do dřeva zabodnout šroubovák: pokud jde snadno a hmota se drolí, jde o napadení v pokročilém stádiu. Plodnice nikdy neodstraňujte jen proto, abyste je vyhodili – mycelium je hluboko ve dřevě. Mechanicky odstraňte napadené části s rezervou alespoň půl metru za viditelnou hranici poškození a zkontrolujte i okolní zdivo, protože vlákna umí prorůstat maltou.