Klobouk hodnotte vždy v několika rovinách. Sledujte jeho tvar u mladých i starých plodnic – mnoho druhů se s věkem rozevírá nebo mění na vmáčklý. Podstatný je povrch: hladký, šupinatý, slizký, suchý, sametový. Důležitá je barva za sucha i za vlhka, protože některé houby za deště výrazně tmavnou. Všímejte si také okraje – zda je hladký, rýhovaný, podvinutý, nebo s bílými zbytky plachetky. Právě okraj klobouku často prozradí rody, které si lidé pletou.
Kde lišku hledat a kdy vyrazit Liška roste od června do listopadu, nejvíce po vydatných deštích, kdy teploty klesnou pod dvacet stupňů. Hledejte ji ve smíšených a jehličnatých lesích, pod smrky, borovicemi i buky. Preferuje mechové podloží, okraje cest, stráně a místa, kde se drží vlhkost. Často roste ve skupinách, takže když najdete jednu, rozhlédněte se po okolí. Vyhněte se sběru v místech, kde se stříká chemií nebo kde je půda příliš podmáčená – tam bývá liška méně kvalitní.
Pod břízami a osikami roste kozák březový a křemenáč březový. Využij mladé nálety břízy na okrajích lesů a v remízcích. Pod buky a duby hledej hřiby a lišky, ale pozor na příliš suché jižní svahy. Bukové listí drží vlhkost a pod ním se houby drží i v sušších obdobích. V borových lesích na písčité půdě hledej klouzky a suchohřiby. Borovice mají hluboké kořeny, proto tam houby přežijí i delší sucho.
Kde hledat podle druhu dřevi
Typická chyba je domněnka, že hmyz si vybírá jen jedlé houby. Není to pravda, larvy najdete i v jedovatých druzích. Další častou chybou je odhazovat třeň a určovat pouze podle zbytků klobouku, což vede k záměně. Pokud si nejste jisti, houbu nechte v lese nebo ji přineste k odbornému posouzení. Mykologická poradna vám pomůže i s plodnicí, která je částečně poškozená.
Sbírej jen plodnice pevné, bez červů. Hřib dubový bývá často napaden larvami, proto ho nakrájej hned na místě a zkontroluj. Staré, rozměklé kusy nech v lese. Řez veď nízko u země, abys nepoškodil podhoubí, a plodnici vytáhni krouživým pohybem. Do košíku ho nedávej do igelitky — zapaří se a zplesniví. Na naložení se hodí mladé a středně velké plodnice, starší se rozpadají.
Klobouk plný larev nebo mušek ještě nemusí znamenat, že houba je jedovatá nebo nepoužitelná. Hmyz vyhledává především měkké a vlhké části plodnice, takže nejčastěji obsadí klobouk, zatímco třeň zůstává pevný a čistý. Právě podle třeně se dá v takové situaci určit druh mnohem spolehlivěji než podle napadeného klobouku. Třeň totiž nese znaky, které hmyz nezmění: barvu, strukturu povrchu, dužninu a případný prsten nebo pochvu.
Co prozradí povrch a vnitřek třeně Dále si všímejte povrchu třeně. Hladký, vláknitý, šupinkatý nebo rýhovaný povrch se mezi druhy liší a zůstává patrný i tehdy, když je klobouk sežraný. Stejně důležitý je tvar: válcovitý, kyjovitý, dole rozšířený nebo naopak zúžený. Hmyz obvykle nechává třeň na pokoji, protože je tvrdší a obsahuje méně cukrů. Pokud je třeň dutý nebo houbovitý, může to být přirozený znak druhu, ale také známka stáří – v takovém případě houbu raději vyhoďte.
Nejčastější chybou je sběr přestárlých plodnic, které jsou tuhé a hořké. Další chybou je záměna s jedovatou liškou bledou kvůli spěchu. Vždy si na houby vezměte košík, ne igelitku, aby se nezačaly kazit. A pokud si nejste jistí, houbu raději nechte v lese.
Při sběru houbu nevytrhávejte, ale opatrně vykroutte nebo odřízněte u země. Plodnice s plstnatým nebo nahnilým kloboukem nechte být. Doma lišky očistěte suchým hadříkem nebo štětcem, přílišné máčení ve vodě jim nesvědčí. Pokud jsou hodně znečištěné, krátce je opláchněte a hned osušte. Čerstvé lišky vydrží v chladu dva až tři dny, v mrazničce pak několik měsíců.
Záměna hrozí hlavně s liškou bledou, která je jedovatá. Ta má žilky mnohem ostřejší, bledší a klobouk je světlejší, téměř krémový. Další nebezpečná dvojnice je liška fialová, ta je ale zbarvená do fialova a roste vzácněji. Typickou chybou začátečníků je sběr podle barvy bez kontroly žilek. Vždy houbu otočte a podívejte se, zda žilky sbíhají na třeň a jsou tlusté, vidličnatě větvené. Když jsou tenké a ostré, houbu nechte v lese.
Zvláštní pozornost věnujte prstenu a pochvě. Prsten je blanitý nebo pavučinový útvar na třeni, který u mnoha druhů zůstává i po napadení klobouku. Pochva je blanitý obal na bázi třeně, který se vytahuje i s hluboko sedící plodnicí. Právě podle těchto znaků se rozlišují například muchomůrky od ostatních lupenatých hub. Pokud klobouk chybí nebo je zcela zničený, je třeň s prstenem a pochvou často jediným vodítkem. Nikdy ale neurčujte houbu jen podle jednoho znaku – vždy jich porovnejte několik.