Limity jsou i na straně aplikací. Některé druhy jsou si na fotografii tak podobné, že je nerozliší ani zkušený mykolog bez mikroskopu. Jiné houby mění vzhled v závislosti na stáří, vlhkosti a podloží. Aplikace trénovaná na čistých snímcích pak selhává na rozmáčené, okousané nebo jinak poškozené houbě. Výsledek navíc často doprovází procentuální jistota, která ale nic neznamená – může být vysoká i u špatné odpovědi.
Pěstování hub doma není jen hobby pro trpělivé. Pokud zvolíte správný druh a připravíte mu podmínky, které odpovídají jeho přirozenému prostředí, první plodnice se objeví během několika týdnů. Nejde o žádnou magii, ale o dodržení tří základních věcí: čistoty, vlhkosti a stálé teploty. Kdo některou z nich podcení, většinou skončí u plesnivého substrátu a zklamání.
Kozák březový roste v symbióze s břízou, a to je při hledání nejdůležitější stopa. Plodnice se objevují od června do října, nejvíc jich bývá koncem srpna a v září. Roste jednotlivě i ve skupinách, často v mladých březových porostech, na okrajích lesů, podél cest, na pasekách a v náhradních porostech po těžbě. Mimo břízy ho nenajdete, i když se občas objeví pod jinými listnáči, kde může jít o záměnu s jinými hřibovitými houbami.
Ještě než vyrazíte, projděte si s dítětem základní pravidla bez zbytečného strašení. Vysvětlete, že se nesmí ochutnávat nic, co najde v lese — ani bobule, ani „houba, co vypadá jako ta od babičky". Ukažte mu, jak houbu uchopit za třeň a vykroutit, ne ji vyrvat i s mechem. A hlavně: dítě musí mít vlastní košík. Ne igelitku, ne kbelíček na písek, ale obyčejný proutěný nebo látkový koš, ve kterém houby neplesniví. Do igelitky patří jen bláto na botách.
Nejproduktivnější nebývá hluboký les, ale přechodové zóny. Okraj lesa, meze, příkopy podél cest a prostory, kde se les stýká s loukou nebo polem, nabízejí houbám světlo, vlhkost a kořeny více druhů pohromadě. Typicky zde rostou lišky, kozáci, klouzci a mnoho dalších. Dalším dobrým místem jsou staré lesní cesty s rozpadlým listím a jehličím, kde se drží vlhkost. Naopak holá, udusaná půda bez humusu je téměř mrtvá.
Sušička na ovoce nebo elektrická sušička s nastavitelnou teplotou je pro houbaře nejpraktičtější způsob, jak uchovat úlovek. Na rozdíl od sušení na slunci nebo v troubě udrží stálou teplotu a nízkou vlhkost, takže houby rychle ztratí vodu a nezplesniví. Klíčové je ale pochopit, že sušička není jen tak „něco, kam se houby nahází". Právě naopak – příprava a správné nastavení rozhodují o tom, zda budou houby za měsíc vonět lesem, nebo pachem plísně.
Po sklizni substrát nevyhazujte. Znovu ho zvlhčete, nechte odpočinout dva až tři týdny a můžete očekávat druhou, slabší vlnu. Celkem se dají z jednoho bloku získat dvě až čtyři sklizně, podle druhu a péče. Když se objeví souvislá plíseň nebo zápach po hnilobě, celý obsah vyhoďte a začněte znovu s čistým materiálem. Přenášení problémů z jedné dávky do druhé je nejrychlejší cesta k tomu, proč domácí pěstování hub nefunguje.
Světlo v této fázi pomáhá, ale nesmí být přímé. Stačí rozptýlené denní světlo nebo slabá zářivka deset až dvanáct hodin denně. Hlíva potřebuje světlo k tomu, aby vytvořila normální klobouky; ve tmě vyroste jen deformovaná hmota. První plodnice sklízejte, když okraje klobouku ještě nejsou stočené dolů. Odřezávejte je u základu, nevytrhávejte je i s myceliem.
Substrát, vlhkost a teplota rozhodují o všem Substrát musí být nejdřív sterilní. Slámu nebo piliny spařte vroucí vodou, nechte vychladnout a teprve potom promíchejte s myceliem. Nedělejte to v kuchyni u otevřeného jídla, pracujte v čisté místnosti, ideálně s rukavicemi. Vlhkou hmotu dejte do průhledného plastového boxu nebo do pevného sáčku s mikrotenovými filtry. Během prorůstání držte teplotu mezi 20 a 24 °C a box neotvírejte. Po dvou až třech týdnech se objeví bílý povlak – to je mycelium, ne plíseň. Plíseň poznáte podle zelených nebo černých skvrn a zatuchlého zápachu.
Začněte druhem, který je na domácí podmínky zvyklý. Nejlepší volbou pro začátek je hlíva ústřičná nebo žampion dvouvýtrusný. Hlíva roste na slámě, pilinách nebo na speciálně ošetřených bločcích, žampion potřebuje kompostovaný substrát a trochu jiné zacházení. Sadbu kupujte od ověřeného pěstitele, ne z volné přírody – divoké mycelium bývá napadené jinými houbami a plísněmi, které se v bytě rychle rozšíří.
Jakmile je substrát prorostlý, přejděte do plodící fáze. Teplotu snižte na 15 až 18 °C, zajistěte přístup vzduchu a začněte rosit. Voda musí být měkká a pokojové teploty, nikdy ne ledová. Rosíte jemně, jen tolik, aby povrch zůstal vlhký, ale ne mokrý. Přemokření je nejčastější chyba – vzniklá voda na dně boxu je živnou půdou pro bakterie a houby se v ní doslova utopí.