Většina lidí řeší jen průměr, ale hloubka květináče ovlivňuje růst stejně silně. Rostliny s mělkými kořeny, jako jsou sukulenty, begonie nebo většina kaktusů, potřebují nižší nádobu. Když je dáte do vysokého květináče, spodní vrstva půdy zůstane trvale vlhká a kořeny shnijí. Naopak rostliny s dlouhým kůlovým kořenem, třeba palmy nebo některé trvalky, potřebují hlubší nádobu, jinak se kořen ohne a rostlina zakrní.
6. Hnojení: Od března do září hnojte každé dva týdny tekutým hnojivem pro pokojové rostliny, zředěným na polovinu doporučené dávky. Silnější koncentrace spálí kořeny. V zimě hnojení úplně vynechejte. 7. Přesazování: Mladé rostliny přesazujte každý rok na jaře, starší jednou za dva až tři roky. Květináč volte jen o dva centimetry větší — ve velkém prostoru se voda drží a kořeny trpí.
Zima není období, kdy by se zahrada úplně zastavila. Rostliny dřímají, ale kořeny v nezamrzlé půdě stále pracují. Právě proto bývá hnojení v zimě lákavé – vypadá to jako jednoduchý způsob, jak na jaře dohnat, co se přes léto nestihlo. Ve skutečnosti je to riskantní krok a většina rostlin na něj reaguje špatně. Rozhoduje teplota půdy, stav rostliny a typ hnojiva, ne kalendářní měsíc.
Začátečník obvykle zabije první rostliny přílišnou péčí, ne nedostatkem. Zalévání podle kalendáře, přesazování hned po koupi a hnojení v zimě jsou tři nejčastější chyby. Následující druhy je tolerují a dají se zachránit i po týdnu zapomnění.
Větrejte krátce a intenzivně, i když je venku zima. Stojatý vlhký vzduch bez pohybu je živnou půdou pro hnilobu a plísně. Pokud koupelna nemá okno, stačí otevřít dveře do vedlejší místnosti na deset minut denně. Rostliny také jednou za čas otočte, aby rostly rovnoměrně za světlem. A pozor na průvan od větráku – přímý proud studeného vzduchu listům neprospívá.
Proč se ho nedaří zlikvidovat na první pokus Voskový štít a vajíčka ukrytá v bílých vacích chrání červce před stříkáním i před nepříznivými podmínkami. Proto stačí jeden postřik jen zřídka. Účinné jsou systémové přípravky, které rostlina přijme a škůdce zasáhne při sání, nebo olejové postřiky, jež štít rozpustí a udusí dospělce. Aplikujte večer, kdy je nižší teplota a rostlina lépe snáší zásah. Postup opakujte po sedmi až deseti dnech, dokud se nové generace neobjeví. Vždy stříkejte i spodní stranu listů a paždí — tam červec přežívá nejčastěji.
Poznáte ho podle vzhledu i podle stop. Dospělé samice jsou nepohyblivé, přisedlé k pletivu, pokryté bílým, hnědým nebo šedým voskovým obalem. Samci jsou drobní a létají. Na listech zůstává medovice — lepkavý, lesklý film, na kterém se brzy usadí černá čerň. Rostlina postupně žloutne, zpomaluje růst a shazuje pupeny. Pokud na spodní straně listu vidíte suché, jemné pavučinky, jde spíš o svilušku, ne o červce.
Před chemií zkuste mechanické odstranění. Vatovým tamponem namočeným v lihu setřete viditelné kolonie, poté rostlinu opláchněte. U menších rostlin pomůže i teplá sprcha, která smyje medovici a část mladých jedinců. Napadené výhony raději odstřihněte a vyhoďte, ne do kompostu. Karanténa je klíčová: novou rostlinu nikdy nestavte přímo k ostatním, alespoň dva týdny ji sledujte odděleně.
Nejčastější chyby: postřik jen na svrchní listy, vynechání paždí, příliš silná koncentrace, jež spálí pletiva, a přerušení léčby po prvním zlepšení. Další chybou je přihnojování dusíkem během zásahu — podpoříte měkké výhony, které červci milují. Naopak pravidelná kontrola, zvýšená vlhkost vzduchu a odstranění prachu z listů riziko výrazně snižují.
Pothos a tradeskancie odpustí i to, že na ně zapomenete na dva týdny. Tradeskancie má ráda světlo, ale spokojí se i s odpoledním sluncem za oknem. Aglaonema snese stín a občasné přeschnutí, ale nesnáší studenou vodu. Kaktusy a sukulenty nejsou pro každého – potřebují hodně světla a v zimě téměř žádnou vodu. Pokud je dáte do tmavé místnosti a zaléváte jednou týdně, uhnívají.
Bílý, vatovitý povlak v paždí listů, lepkavé kapky na parapetu nebo zdeformované výhony. To jsou první signály, že na rostlině sedí červec. Mnoho pěstitelů ho zamění za plíseň nebo za svilušku, a proto s postřikem přichází pozdě. Rozdíl je přitom zásadní: červec saje rostlinné šťávy pod ochranným štítkem, kde ho běžné kontaktní přípravky nezasáhnou.
Epipremnum a scindapsus jsou popínavky, které přežijí i v koupelně bez okna, pokud dostanou alespoň slabé světlo. Zakořeňují ve vodě i v zemi. Chlorophytum tvoří dceřiné rostlinky, které stačí odstřihnout a dát do hlíny – množení zvládne i dítě. Aloe potřebuje hodně světla a minimálně vody. Když se listy scvrknou, zalijte; když změknou a zhnědnou, už je pozdě.