Základní pravidlo zní: od listopadu do února většinu pokojovek nehnojte vůbec. Výjimkou jsou rostliny, které v zimě aktivně kvetou nebo rostou — například některé druhy orchidejí, vánoční kaktus po odkvětu, nebo silně nasazené mladé rostliny pod umělým přisvětlením. U ostatních stačí jednou za čtyři až šest týdnů poloviční dávka hnojiva určeného pro pokojové rostliny. Nikdy nepoužívejte hnojivo s vysokým obsahem dusíku, ten podporuje tvorbu měkkých výhonů, které v zimě uhnívají.
Základní pravidlo: voda má mít pokojovou teplotu a být odstátá alespoň dvanáct hodin. Studená voda z kohoutku šokuje kořeny a způsobí žloutnutí listů. Tvrdá voda s vysokým obsahem vápníku zanese substrát a rostlina pak hůř přijímá živiny, což se projeví na tvorbě květů. Pokud máte možnost, používejte dešťovou vodu nebo vodu převařenou a ochlazenou. Destilovaná voda je vhodná jen pro druhy citlivé na minerály, dlouhodobě sama o sobě živiny nedodá.
Používejte ji střídmě a s rozmyslem. Kombinujte ji s běžnou zálivkou a jednou za čas doplňte tekuté hnojivo. Když budete sedlinu sušit, dávkovat a zapracovávat do půdy, pokojovky z ní vytěží organickou hmotu i mírné okyselení. Když ji ale nasypete mokrou hromadou na povrch, uškodíte jim víc než užitečnému kompostu.
Většina lidí řeší jen průměr, ale hloubka květináče ovlivňuje růst stejně silně. Rostliny s mělkými kořeny, jako jsou sukulenty, begonie nebo většina kaktusů, potřebují nižší nádobu. Když je dáte do vysokého květináče, spodní vrstva půdy zůstane trvale vlhká a kořeny shnijí. Naopak rostliny s dlouhým kůlovým kořenem, třeba palmy nebo některé trvalky, potřebují hlubší nádobu, jinak se kořen ohne a rostlina zakrní.
Samotné listy jsou spolehlivý indikátor, ale pozor na jejich výklad. Měkké, svraštělé nebo lehce ochablé listy znamenají, že rostlina sahá do vlastních zásob a potřebuje zálivku. Naopak listy, které žloutnou, jsou rosolovité nebo opadávají ze středu, ukazují na přemokření. V tomto případě zálivku na delší dobu vynechejte a zkontrolujte, zda květináč dobře odvádí vodu. Častou chybou je zalít rostlinu, která má měkké listy, protože si ji pleteme se žízní – přitom jde o počínající hnilobu kořenů.
Kávová sedlina vzniká denně v každé domácnosti, kde se vaří káva. Většina lidí ji vyhodí do koše nebo do kompostu, aniž by tušila, že jde o použitelnou surovinu pro pokojové rostliny. Není to zázrak, ale při správném použití dokáže půdě dodat organickou hmotu, mírně okyselit substrát a odpudit část škůdců. Aby ale prospěla, nestačí ji jen tak nasypat do květináče.
Jak zasáhnout, když už se mšice usadi
Jak sedlinu zapracovat, aby rostlinám neublížila Nejbezpečnější způsob je vmíchat suchou sedlinu do substrátu při přesazování. Stačí přidat zhruba jednu až dvě polévkové lžíce na středně velký květináč a důkladně promíchat s rašelinou nebo univerzálním substrátem. Sedlina tak nebude ležet na povrchu, alerovnoměrně se rozloží mezi kořeny. Druhou možností je přihnojovat slabým roztokem. Suchou sedlinu zalijte vodou v poměru jedna ku pěti, nechte dva dny vyluhovat, přeceďte a touto tekutinou zalijte rostliny. Roztok nepoužívejte na rostliny, které mají raději zásaditou půdu.
Sedlina je po spaření vlhká a drobná, což znamená, že se v květináči rychle rozkládá. Právě proto se nehodí sypat silnou vrstvu přímo na povrch substrátu. Vzniká tak neprodyšná hmota, která může plesnivět a držet vlhkost u kořenů. Ideální je sedlinu nejdřív nechat proschnout na vzduchu, nejlépe na plechu nebo novinovém papíře, a teprve suchou ji dále zpracovat. Suchá sedlina se mnohem lépe dávkuje a nerozkládá se tak bouřlivě.
Na co si dát pozor: sedlina je kysele reagující, takže se nehodí pro všechny druhy. Nesnášejí ji například některé kaktusy, sukulenty nebo pelargonie, kterým může spálit jemné kořínky. Naopak ji ocení azalky, rododendrony, kapradiny, fuchsie, begonie nebo většina zelenolistých pokojovek. Dalším rizikem je plíseň. Pokud na povrchu substrátu uvidíte bílý povlak, sedlinu odstraňte a příště ji zapracujte hlouběji. Nikdy ji nesypte na rostliny, které mají v květináči málo místa a přemokřený substrát.
Typickou chybou je použít sedlinu čerstvou a ještě teplou. Horká sedlina může kořeny poškodit a vlhká hmota přiláká smutnice. Další chybou je dávkování od oka. Větší množství najednou dusí kořeny a v květináči začne kysnout. Pokud si nejste jistí, začněte malou dávkou a sledujte rostlinu dva až tři týdny. Sedlina není plnohodnotné hnojivo, neobsahuje dostatek dusíku, fosforu ani draslíku v takové formě, jakou rostliny potřebují. Berte ji jako doplněk, ne jako náhradu běžného hnojení.