Co si vzít na sebe? Ideální jsou volné kalhoty nebo kraťasy, které neomezují v pohybu, a obyčejné triko. Vyhněte se příliš volnému oblečení, které by se mohlo zachytit o úchyty nebo o sedací úvazek. Většina center půjčuje lezečky i úvazek, takže s tím nemusíte hned kupovat výbavu. Pokud si chcete vzít vlastní lezečky, půjčte si je nejdřív, abyste zjistili, jakou velikost a typ potřebujete. Pevné boty do tělocvičny nejsou vhodné, protože neumožní správný záběr nohou.
Pokud je stříbro zašlé více, sáhněte po speciální hadříku na leštění stříbra nebo po jemné pastě, kterou nanesete měkkým hadříkem a krouživými pohyby leštíte. Na hluboce zanesené kousky funguje hliníková fólie s jedlou sodou: do misky vyložte fólii, nasypte sodu, přidejte horkou vodu a šperk do ní ponořte na pár minut. Chemická reakce vytáhne oxidaci, ale pozor – tento postup není vhodný pro šperky s korálky, kameny nebo perletí, které by voda a soda mohly poškodit. U takových kousků raději nechte čištění na profesionálovi.
Běhák, lidově nazývaný pichlavý kloub, je zánětlivé onemocnění prstů a nártu. Vzniká nejčastěji mechanicky – drobným poraněním, které se infikuje. Stačí ostrý kámen, tříska z podestýlky nebo tvrdý okraj napajedla. Riziko zvyšuje i vlhké a znečištěné prostředí, kde se bakterie rychle množí. Slepice si navíc často škrábe nohy sama, a pokud nemá dostatečně hlubokou podestýlku, dochází k otlakům na styčných plochách. Prevence tedy začíná u povrchu, po kterém ptáci chodí.
Pro běžné čištění stříbra z druhé ruky si vystačíte s teplou vodou, jemným mýdlem a měkkým hadříkem (ideálně mikrovlákno). Smíchejte pár kapek mýdla v misce s vodu, namočte hadřík a šperk jemně otírejte. Nepoužívejte zubní kartáček, pokud nemáte opravdu složité tvary – jeho štětiny mohou povrch poškrábat. Po umytí šperk opláchněte čistou vodu a osušte hadříkem. Důležité je vyhnout se agresivním čističům s čpavkem nebo kyselinami, které by mohly narušit povrchovou úpravu nebo leptat detail.
Když už běhák vznikne, je nutné jednat rychle. Postižené místo očistěte vlažnou vodou a dezinfekcí, která je bezpečná pro ptáky. Následně nohu zabalte do suchého obvazu a umístěte slepici do čisté, suché a klidné části oddělené od hejna. Obvaz měňte denně a sledujte, zda otok ustupuje. V žádném případě nepodceňujte možnost infekce – pokud se během dvou dnů stav nezlepší nebo se naopak zhorší, je na místě konzultace s veterinářem. Antibiotika jsou v této fázi často nutná, ale dokáže je předepsat pouze odborník.
Jak prát povlečení, aby si barvy zachovaly hloubku Samotné praní je nejčastější příčinou ztráty barvy – a ne kvůli pracímu prášku, ale kvůli teplotě. Většina barevných povlečení by se měla prát maximálně na 40 stupňů. Vyšší teplota otevírá vlákna a barvivo se uvolňuje. Stejně důležité je prát povlečení naruby a zapnout zip, pokud ho má. Tření o buben pračky je pak minimální a barva zůstává v tkanině uložená.
Pokud jde o žehlení, dělá se nejlépe ještě mírně vlhké povlečení a vždy z rubové strany. Vysoká teplota žehličky na líci může nenávratně poškodit pigment. A pokud chcete, aby povlečení vydrželo opravdu roky, vyplatí se investovat do kvalitnějšího materiálu hned na začátku. Levné varianty sice potěší cenou, ale po pár měsících ztratí tvar a barvu natolik, že je budete muset vyměnit – a to je nakonec větší zátěž pro peněženku i pro přírodu.
Po vyčištění šperk řádně osušte a uložte ho na suchém místě, nejlépe do uzavíratelné krabičky nebo látkového sáčku. Stříbro oxiduje na vzduchu, takže se mu vyhněte vlhkému prostředí (koupelna) a kontaktu s parfémy, krémy či čisticími prostředky. Pokud šperk nenosíte, zabalte ho do hedvábného papíru a dejte do šperkovnice. Pravidelnou údržbou – jemné otření po každém nošení – prodloužíte jeho krásu na roky.
Podestýlka by měla být suchá, sypká a dostatečně hluboká – minimálně pět až sedm centimetrů. Nejvhodnější jsou materiály s dobrou savostí a strukturou, která nehutní. Sláma je tradiční, ale rychle zvlhne a plesniví. Dřevěné hobliny mají vyšší savost a drží tvar. Piliny jsou jemnější, ale při nedostatku větrání se snadno slehnou. Vyzkoušet můžete i směs hoblin se slámou, která zajišťuje vzdušnost a zároveň tlumí nárazy. Důležité je podestýlku pravidelně načechrávat a přidávat čerstvou vrstvu, jakmile se povrch začne vlhčit.
Další věc, na kterou se lidé připraví jen těžko, je pohled dolů. Z výšky to vypadá jinak než zespodu. Pokud máte strach z výšky, začněte na nižších cestách (kolem 4–6 metrů) a postupně zvyšujte délku. Nezapomeňte, že vás lano drží a že pád při jištění je bezpečný, pokud máte správně zapnutý úvazek. Před startem si vyzkoušejte spadnout z malé výšky, abyste věřili, že vás lano zachytí. Tím také zjistíte, jak se chytá úvazek, a překonáte strach.